JARDA - NAPSAL MAREK BUCKO

Každý kolektiv, každá rodina, každý člověk někdy má svého kostlivce ve skříni. Až na mě. Jsem pracovitá, svědomitá, pečlivá, pravdomluvná a věrná. A opravdu blondýna- žádný peroxid. Na vše se dá koukat z více úhlů. O někom, kdo není schopen přijmout nic nové, můžeme říci, že je pevný ve svých názorech. Pokud je někdo jiný- kam vítr, tam plášť, lze prohlásit, že je flexibilní a jen blbec není schopen změnit svůj názor. (Jakkoli bychom se tím chtěli dotknout toho prvního- pevného.) Ovšem kostlivce ve skříni buď máte, nebo ne. Nic mezitím. Takto to platí i u mě. Tedy platilo. Do včerejška.
Přijdu domů a od první chvíle mám divný pocit. Takové to - nejsem tu sama - cítím přítomnost další osoby. Nějaký šestý smysl, který my ženy zkrátka máme.

Strašidlo - napsala Irena Lahodná

Kostlivec ve skříni se protáhl. Kůstky zapraštěly a zápěstí upadlo. Mechanicky ho sebral a připevnil na své místo.
Kdo dnes?
Kroky.
Kluk se rozhlédl, a když se ujistil, že je opravdu sám, zvolna otevřel dveře staré skříně v hloubi půdy.
Zaječel děsem. Obrovský had s hrozivou tlamou vyrazil vpřed a zakousl se mu do obličeje. Kluk zchromlý hrůzou zvedl zoufale tenké ruce v pokusu zatnout je do hadího hrdla, má-li obluda něco jako krk. Svět se mu roztančil před očima.