JARDA - NAPSAL MAREK BUCKO

Každý kolektiv, každá rodina, každý člověk někdy má svého kostlivce ve skříni. Až na mě. Jsem pracovitá, svědomitá, pečlivá, pravdomluvná a věrná. A opravdu blondýna- žádný peroxid. Na vše se dá koukat z více úhlů. O někom, kdo není schopen přijmout nic nové, můžeme říci, že je pevný ve svých názorech. Pokud je někdo jiný- kam vítr, tam plášť, lze prohlásit, že je flexibilní a jen blbec není schopen změnit svůj názor. (Jakkoli bychom se tím chtěli dotknout toho prvního- pevného.) Ovšem kostlivce ve skříni buď máte, nebo ne. Nic mezitím. Takto to platí i u mě. Tedy platilo. Do včerejška.
Přijdu domů a od první chvíle mám divný pocit. Takové to - nejsem tu sama - cítím přítomnost další osoby. Nějaký šestý smysl, který my ženy zkrátka máme. Kouknu pod postel - nic. Za dveřmi v ložnici (rychle otevřít pro moment překvapení), tam ale také nic. Otevřu skříň a tam- kostlivec.

„Do prdele, to jsem se lekla!“ vyprsknu. Když načapete kostlivce u sebe ve skříni, jde dekorum stranou- blondýnka, neblondýnka.

„Prdel“ vylítne i z učitelky.
„Co tu děláte člověče! Nebo já nevím- jste chlap nebo ženská?“
„Jsem Jarda, to přece poznáte podle kostry, ne?“
„Nepoznám, nejsem antropoložka a myslela jsem, že jako chlap tam… jako nějakou kůstku, nebo tak něco…“
„Ženská, nejsem krtek, nebo kocour… Ale jestli si myslíte, že tam chlapi mají kost, tak jste buď šťastná žena, nebo jste předčasně ovdověla… Každopádně to tak není. Nebudu pro vás nebezpečný.“
„No dobrá, dobrá,“ zírala jsem na Jardu. „Ale kde jste se tu vzal?“
„To víte, včera byly dušičky, trochu jsme s klukama slavili… A pak už si nic nepamatuju. Bolí mě lebka. A mám pocit, že mi tam chrastí…“
„No, musí vám tam chrastit, nabral jste si někde dovnitř trochu písku…“
„Tak to bude ono. Máte tu pivo?“
„Ano, ale není studený.“ Podávám mu otevřenou láhev.
„To je jedno, já to stejně necejtím, řekne smutně, řádně si přihne a- a na zemi louže.
„Tak to se mi děje pořád.“ Povídá zkroušeně. „Omluvte mě.“
Beru hadr, vytírám podlahu. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Já neházím, já vytírám. Už jsem taky vina. Mám kostlivce ve skříni. Jmenuje se Jarda.

Zadání:

Napište krátký příběh na téma KOSTLIVEC VE SKŘÍNI.