Bahnzeit jako řítící se lavina - napsala Vendula Beaujouan Langová

Nostalgie po volně plynoucím čase si nerozumí s časovou naléhavostí. Přetahují se spolu a já padám pod náporem laviny bruselských kauz. Potřebuji na čerstvý vzduch, uniknout každodennosti do jiného světa. Sdílet svůj čas s někým výjimečným. Závratné horské výšiny, čistý vzduch, sníh křupající pod nohama. Nechce se mi tam. Autem. Chce se mi tam. Vlakem. Mít svůj Bahnzeit a stát se jeho hrdinkou.

Osamělý hazardér na Manhattanu - napsala Vendula Beaujouan Langová

Sedím u baru v Irish Pubu na W 35th Street. Silvestrovské davové šílenství na Times Square už mě dávno neláká. 

Zajímají mě opravdová setkání. Srkám víno a čárám si do bloku. Postrádám inspiraci pro originální reportáž z New Yorku. Přisedne si ke mně čtyřicátník s pivem: 

„Byl bych rád, kdybys mi dělala společnost. Dovolíš?“ 

Podám mu tužku a on začne psát:

Francouz - napsala Jana Bednářová

Je první jarní den. Březen, za kamna nevlezem, protože je krásně slunečno. V duchu si tak odpovídám na známou pranostiku. Vystupuji 

z metra v Paříži, kousek od Vítězného oblouku. Pokládám kufr k nohám, zakláním hlavu a kochám se velkolepou nádherou. Jen lehce vnímám ruch ulic, spěch místních a lelkování turistů. 

S nedočkavostí vytahuji z tašky svoji zrcadlovku, kamarádku zrcadlovku. Nedopustím, aby ta krása zůstala bez dokumentace.

Fotografie - napsal Fabio Gerola

Papír obrázku je poměrně silný. Okraje jsou nepravidelné a rozměry jsou: 6 x 12, jako v minulosti. Obraz je zrnitý, v té době nebyly žádné pixely. Barvy samozřejmě neexistují, černá a bílá shromažďuje vše, co se dá říct, přechází v odstíny šedé.
Rozložení nejdůležitějších objektů na obrázku je trochu „školometské“, protože jsou přesně uprostřed. Všichni tři. Kolem nich, po stranách a nahoře tmavá barva vykresluje hory a lesy s loukami.