1. června 2022

Fotografie - napsal Fabio Gerola

Papír obrázku je poměrně silný. Okraje jsou nepravidelné a rozměry jsou: 6 x 12, jako v minulosti. Obraz je zrnitý, v té době nebyly žádné pixely. Barvy samozřejmě neexistují, černá a bílá shromažďuje vše, co se dá říct, přechází v odstíny šedé.
Rozložení nejdůležitějších objektů na obrázku je trochu „školometské“, protože jsou přesně uprostřed. Všichni tři. Kolem nich, po stranách a nahoře tmavá barva vykresluje hory a lesy s loukami.

Vpředu, ve spodní části na tomto malém obdélníku z lepenky, směs světlých odstínů zvýrazňuje prach polní cesty, pokrytý štěrkem a kamením, na tehdejší dobu obvyklé a zároveň rizikové prvky s ohledem na tehdejší výkon pneumatik.
Ano ... uprostřed obrázku jsou oni; držení těla je vhodné pro zvláštní příležitosti!
Vynikají všechny tři uprostřed, nelze od nich odhlédnout. Napravo stojí on, Giuseppe. Asi padesátiletý má na sobě vysoké boty, těžké a zaprášené kalhoty, lehkou bundu a jeden zmačkaný bílý šátek kolem krku. Stojí vzpřímeně s nohama trochu širokými, pravou paží podél boku a levou rukou položenou na straně u opasku. Jeho paže svírá úhel 90 stupňů. Pohled je přímý, ale nedívá se do kamery, ... dívá se trochu dál.
Po jeho pravici se o ni opírá Ezio, skoro sedí. Nohy má natažené a na sobě má těžké kalhoty. Ruce jsou spojené před břichem a on se dívá do kamery. Krk má také omotaný bílým šátkem. Je mu dvacet pět let a je to pro něj výjimečný den.
Konečně, ona…, ona ho podporuje. Je nejmladší, je jí maximálně osm let, víc ne. Navrhla ji Carlo a její jméno je „GP“ nebo „Normale“. Je vidět paprskové kolo, kulatý světlomet výše než řídítka, pružinové vidlice a část motoru s výfukovým potrubím. Brzdové a spojkové páčky se zdají chromované, ale zrnitost obrázku neumožňuje s jistotou vidět tento detail.
Nevím, ve kterém dni roku 1928 byla tato fotografie pořízena, a nevím, kdo ji pořídil. Můj děda Ezio se svým otcem Giuseppem absolvoval první jízdu na svém novém motocyklu. Rozhodl se zapojit svého otce do inaugurace nově zakoupeného stroje. Se svým prvním platem jako veterinární lékař se rozhodl, že to bude to pravé vozidlo, které se mu hodí. Motorku navrhl Carlo Guzzi a to byl jeden z jeho prvních úspěchů. Byl to Guzzi „GP“ nebo „Normale“.
Tento motocykl doprovázel Ezia během následujících let. Ta motorka byla potřebná, aby se dostala na farmy, do stájí a na pastviny v horách, kde se vzácná zvířata živila celé rodiny. Někdy na něm také jezdí, aby se dostal k pastýřům, kde v dobách velké chudoby mohli podstoupit lékařské vyšetření i jejich manželkám a dětem.
Nevím, kolik kilometrů ten kus železa udělal v minulém století. Nevím, jaké problémy mělo to vozidlo a nevím, jaké nebezpečí riskoval Ezio na té motorce. Vím jen, že alespoň jednou ho Guzzi zradil a srazil k zemi. Ta zrada však nebyla definitivní... Ten snímek jsem ve skutečnosti dostal z rukou svého otce mnoho let po jeho natočení a uchovávám ho v tajném prostoru svého BMW GS. Téměř o století později všichni tři stále cestují na dvou kolech… a cestují se mnou!




Originální verze
(tedy autorův překlad z italštiny do angličtiny)
The paper of the picture is quite thick. The edges are irregular and dimensions are: 6 x 12, like in the past. The picture is grainy, there were no pixels at that time. Colours of course does not exist, black and white collect everything there is to say, turning into shades of grey.
The laying of the subjects portrayed in the picture is a bit 'studied. They are exactly in the middle …, all three of them.
Around them, on the sides and at the top of this small rectangle of cardboard, a dark colour describes the mountains with forests and meadows.
In front, in the lower part of the picture, a mixture of light shades highlights the dust of the dirt road, covered with gravel and stones, constant elements for that time, … risky elements considering the tires performance at that time.
Yes ... in the middle of the picture there are them; posture is the one for special occasions!
They stand out all three in the middle, impossible to look away from them. On the right is standing him, Giuseppe. About 50 years old he is wearing a pair of high boots, a pair of heavy and dusty pants, a light jacket and one crumpled white scarf around his neck. Standing upright with his legs a bit 'wide with his right arm along the side and the left hand resting on the side near the belt. His arm describes an angle of 90 degrees. The look is straight, but not looking at the camera, ... he looks a bit farther.
To his right Ezio is leaning on her, he is almost sitting. His legs are outstretched and he wears a pair of heavy pants. The hands are joined in front of the belly and he is looking at the camera. His neck is also wrapped in a white scarf. He is twenty-five years old and it is a special day for him.

Finally, her…, she supports him. She is the youngest, she is maximum eight years old, not more. It was designed by Carlo and her name is “GP” or “Normale”. You can see the spoked wheel, the round headlight higher than the handlebar, the springler forks and part of the engine with the exhaust manifold. The brake and clutch levers seem chromed, but the graininess of the picture does not allow you to see with certainty this detail.
I do not know in which day of the 1928 this photo was taken, and I do not know by whom it was taken. My grandfather Ezio with his father Giuseppe made the first ride with his new bike. He had decided to involve his father to inaugurate the newly bought motorcycle. With his first salary as a veterinary surgeon, he decided that this would be right vehicle, suitable for him. The motorbike was designed by Carlo Guzzi and that was one of his first achievements. It was a Guzzi “GP” or “Normale”.
That motorcycle accompanied Ezio during following years. That motorbike was needful to reach farms, stables and pastures up in the mountains where the precious animals were the entire families livelihood. Sometimes he also rides it to reach the shepherds’ houses where, in times of severe poverty, a medical examination could also be made to their wives and children.
I do not know how many kilometres that piece of iron made in the last century. I do not know which problems had that vehicle and I do not know what kind of dangers risked Ezio riding that motorbike. I just know that at least once the Guzzi betrayed him, knocking him to the ground. The betrayal was not definitive, however ... I have in fact received that picture from the hands of my father many years after its shooting and I keep it in a secret space of my BMW GS. Almost a century later, all three of them still travel on two wheels … and they travel with me!