- Čisté spodky, netušíš kam jsem mohl dát?
- Ty si dáváš do krabice vedle, tady jsme jenom my.
- Jsem to ale blbej, to bude tím, že je tak brzo.
- Můžu ti dneska posloužit i já?
- Promiň, dneska to nepůjde.
- Jak nepůjde? Celý týden jsem se těšila, že si mě vezmeš.
- Promiň fakt to nejde, je červenec.
- I v červenci mě potřebuješ.
- Dneska ale ne, beru si sandály a tam se mi nehodíš. Ostatní by se mi kvůli tobě posmívali, že jsem typický Čecháček.
- Kašli na ně. Já jsem pro tebe důležitější. Díky mě nemáš puchýře.
- To sice jo, ale ty zase smrdíš.
- Mně smrad nevadí, to že si nestříháš nehty je horší.
- Nech si to.
- Opravdu by sis mě nemohl vzít? Prosím.
- No tak jo, vezmu si tebe a tenisky, ale jestli budeš moc smrdět sundám si tě a hodím do batohu kde nosím ostrý věci.
- Super!
- Kde máš druhou?
- Nevím, někam se mi zašantročila, to máš z toho, že nás nesvazuješ k sobě.
- Nepruď, nebo si to ještě rozmyslím.
- Promiň, viděla jsem ji na dně krabice
- Aha, tak už ji taky vidím.
- Půjdeme dneska daleko?
- Ne, jdeme jen na kožní, na patě se mi udělal obrovský vřed.
