 |
| „Quomodo ausus es?!“ (Jak ses opovážil?!) |
„Jak si to dovolujete?!"
Má nádhernou latinu. Vždycky se divím, jak si ji dokázal uchovat během časů a půtek, které prožil. Dívám se mu do očí a jsem překvapen. Trochu nevím, jestli jím, sebou nebo situací. Blížíme se našemu datu a on nám vysvětluje, o co přijde, když dnes nepřijde do senátu. V Římě začíná svátek Id, on má být zavražděn, vlastně už má být mrtev a rozčiluje se, že to nestihne. To je paradox, síla jeho ega a víra v sebe sama jsou obrovské. Možná v tom taky hrají svou důležitou roli i peníze, postavení?
„Gaje Julie Césare," oslovuji jej ceremoniálně a pokračuji: „Rozdíl času mezi námi a vámi je více než 4500 let. Vůbec nejde o to, že nestihnete, co se mělo stát. MY a celá zeměkoule vás potřebujeme daleko víc, než si dokážete představit."
Stručně popisuji náš problém, před kterým stojíme, ale je to jen řeč, která má vyplnit čas a uklidnit jej. Nic víc. Za chvíli bude stát před radou a oni mu vše vysvětlí podrobněji. Mám pocit, že moc dobře chápe, o co jde.
Je zvláštní, že mu vůbec nevadí rozdíl v oblečení, ani stroj, ve kterém se nacházíme. Opravdu jeho víra sama v sebe je obrovská! Už jsem to říkal, ale s tímhle se jen tak nesetkáte. Přivezli jsme mnoho jiných lidí z minulosti. Každý byl překvapen. Někteří se zhroutili, propadli depresi a museli jsme je dlouho připravovat na novou situaci, ale on?
„Gaje Julie Césare," oslovuji jej ceremoniálně a pokračuji: „Rozdíl času mezi námi a vámi je více než 4500 let. Vůbec nejde o to, že nestihnete, co se mělo stát. MY a celá zeměkoule vás potřebujeme daleko víc, než si dokážete představit."
Stručně popisuji náš problém, před kterým stojíme, ale je to jen řeč, která má vyplnit čas a uklidnit jej. Nic víc. Za chvíli bude stát před radou a oni mu vše vysvětlí podrobněji. Mám pocit, že moc dobře chápe, o co jde.
Je zvláštní, že mu vůbec nevadí rozdíl v oblečení, ani stroj, ve kterém se nacházíme. Opravdu jeho víra sama v sebe je obrovská! Už jsem to říkal, ale s tímhle se jen tak nesetkáte. Přivezli jsme mnoho jiných lidí z minulosti. Každý byl překvapen. Někteří se zhroutili, propadli depresi a museli jsme je dlouho připravovat na novou situaci, ale on?
Opravdu, tohle není možné. Budeme jej potřebovat. Je poslední, kdo nám může pomoci. Přistáváme.
Vystupuje ze stroje s grácií. Ani na chvíli neztratil sebekontrolu. Dokonale ovládá své okolí, i když je mezi námi jen chvíli. Pozdravil nás typickým pozdravem a nyní čeká, že i my jej pozdravíme podobně. Chvíli těžkého a dlouhého ticha prolomil prezident, ale Julius jej zarazil. Rázně a jasně. Ukázal na něj svou hůlkou, došel k němu. I když je menší, pohlédl mu panovačně do očí: „Kdo jsi? Proč nezdravíte Césara!!?"
Vystupuje ze stroje s grácií. Ani na chvíli neztratil sebekontrolu. Dokonale ovládá své okolí, i když je mezi námi jen chvíli. Pozdravil nás typickým pozdravem a nyní čeká, že i my jej pozdravíme podobně. Chvíli těžkého a dlouhého ticha prolomil prezident, ale Julius jej zarazil. Rázně a jasně. Ukázal na něj svou hůlkou, došel k němu. I když je menší, pohlédl mu panovačně do očí: „Kdo jsi? Proč nezdravíte Césara!!?"
Každé slovo je jak bomba. Celá tíha momentu leží na Prezidentovi. Ten se rozhlédl po okolí a pozdrav diplomaticky opakoval. I on se rozhlédl po okolí, zda pochopili. Ruce letí vzhůru.
To, co je zakázáno pod pohrůžkou trestu smrti, je právě teď povoleno?
Cesar se nepohnul a důrazně hledí do očí prezidenta. Čeká na vysvětlení. Ruce jsou svěšeny, ale u Césara to nemá příliš pochopení. President rukou ukáže cestu. Jdou bok po boku, což situaci trochu odlehčuje. Vyhráno není.
Cesar se nepohnul a důrazně hledí do očí prezidenta. Čeká na vysvětlení. Ruce jsou svěšeny, ale u Césara to nemá příliš pochopení. President rukou ukáže cestu. Jdou bok po boku, což situaci trochu odlehčuje. Vyhráno není.
Ze střechy scházejí po schodech do jednacího sálu. Mně se to už moc netýká a po pravdě jsem rád. Ten chlap je neuvěřitelný motor. Mám dojem, že nám bude schopen pomoci. Hlavní otázka zní, jestli vůbec bude chtít, ale už teď mám dojem, že se cítí jako by byl pánem všehomíra.
Vrátili jsme stroj do úlu. Obvyklé papírování. Nakonec jsme se odstrojili sami a jdeme domů plni naděje. Možná večer se budeme vědět, jak rokování dopadla. Vyprávím našemu rodu, co jsem zažil. Jsem si ovšem jistý, že to nelze sdělit a tak to také dopadlo.
Vrátili jsme stroj do úlu. Obvyklé papírování. Nakonec jsme se odstrojili sami a jdeme domů plni naděje. Možná večer se budeme vědět, jak rokování dopadla. Vyprávím našemu rodu, co jsem zažil. Jsem si ovšem jistý, že to nelze sdělit a tak to také dopadlo.
Blíží se večer. S napětím očekáváme novinky. Věci se zřejmě trochu protahují, přesto, že jsme se dozvěděli, že budeme informováni už dnes. Atila, Napoleón, Bismark neřekli nic, byli vystrašeni a překvapeni. Někteří další nepochopili, o co jde, nebo je nebylo možné probrat z psychického kómatu.
Informační stroj se probral. Vidíme Césara. Shlíží na nás pohledem, ze kterého mrazí. Jistota, sebeúcta, hrdost a víra. Najednou cítíte, že on ví. Ví jak na to. To co se léta nesmělo, jeho pozdrav, doprovází lakonicky: „Udělali jste dobře. Nás nedostanou!"
Informační stroj se probral. Vidíme Césara. Shlíží na nás pohledem, ze kterého mrazí. Jistota, sebeúcta, hrdost a víra. Najednou cítíte, že on ví. Ví jak na to. To co se léta nesmělo, jeho pozdrav, doprovází lakonicky: „Udělali jste dobře. Nás nedostanou!"
