Talíře - nasala Barbora Smýkalová

Proč se pořád tak mračíš, proč nikdy nikam nejdeš, proč jsi pořád zalezlej doma jak krysa, proč se nikdy neusměješ, proč nikoho nemáš. 

Proč, proč, proč, tohle slovo na mě furt někdo háže, zprava, zleva. 

Mámě už ani neberu telefony, občas jí jen napíšu zprávu, že toho mám moc. Jinak by do mě pořád ryla. Ale nikdo už nechápe, že se špatně usmívá, když ani nevím, co si večer uvařím, že se špatně chodí do společnosti, když nemůžu zaplatit za nic, co si dám. A nemůžu očekávat, že najdu někoho, kdo mě bude mít rád, když nemám ani rád svůj život, sám sebe. 

Každý den jen vstávání, práce ve fabrice, pak večer doma koukám do prázdné ledničky, snažím se vykoukat kdovíco. Pak si se starou konzervou sednu na gauč. Kolem jen čtyři stěny, často si jako ta krysa v díře opravdu připadám. 

Ztrácím se v myšlenkách o krysách, nedávám pozor a omylem shodím sklenici ze stolu. Voda se rozprskne po podlaze, slyším tříštění skla. Dívám se na to, nedokážu se hnout, myslím jen na ten zvuk, v hlavě se mi přehrává znovu a znovu. 

Vzpomínky na dětství mě celého pohltí, už dlouho jsem na ně nemyslel. 

Tříštění skleněných dveří, křik, pláč, nadávky, facky. Můj denní chléb celé moje dospívání, možná ještě horší chléb než ta plesnivá patka, která mi leží v kredenci. 

Pak se ve mně vzedme vlna vzteku, to on je ten důvod, proč můj život vypadá takhle, to on ze mě udělal tu krysu. Proto mě nikdo nemůže mít rád. Ani já sám sebe. 

Jdu ke skříni, beru všechno nádobí. Jedno po druhém. Házím všechno proti zdi. Tříštění porcelánu, střepy dopadající na zem, naráz miluju ten zvuk. 

Neničím jen talíře, hrnky a sklenice, ničím vzpomínky.




Zadání:
Napište příběh v ICH formě. Postava řeší nějakou nepříjemnou situaci, ale s vámi nemá vůbec nic společného (věk, povahu, názory, způsob vyjadřování, gender). Nezapomeňte na cihličky a proporce. Pak jednou větou charakterizujte, o čem váš příběh je.

O muži, který nedokáže žít, jak by chtěl, a tak si vybíjí zlost na svém nádobí.