Byla mlha a Karel skoro neviděl na krok. Když dorazil ke stanici, zaslechl vzdálené houkání. Nevěřil vlastním uším – z mlhy se skutečně vynořil starý černý vlak. Zastavil s tichým zasyčením a dveře jednoho z vagónů se samy otevřely. Karel váhal jen chvíli a nasedl. Uvnitř bylo vše staromódní: kožená sedadla, mosazné lampy a cestující v podivných oblecích připomínajících začátek dvacátého století. Nikdo si ho nevšímal. Po několika minutách vlak opět zastavil a Karel vystoupil – ocitl se přesně tam, kde nastoupil, jen čas jako by na chvíli ztuhl.
Plný nadšení se rozhodl přijít na stanici i druhý den večer. Tentokrát přišel dřív a čekal. A opravdu – z mlhy se znovu vynořil stejný vlak. Dnes se však neodvážil nastoupit, jen z dálky sledoval, jak tiší cestující mizí v mlze.
Uplynul rok. Karel se na stanici vrátil. Trať byla zarostlá, budova polorozpadlá. Na nádraží se potloukal starý hlídač. Když se ho Karel zeptal na noční vlak, muž se ho jen překvapeně zeptal: „Tady? Vlaky tu nejezdí už padesát let. Stanici zavřeli po nehodě, při které zahynul celý vlak. Říká se, že občas v mlze... Ale to jsou jen staré povídačky.“
Karel se zamračil a pohlédl na zrezivělou kolejnici, kde loni stál vlak, který podle všech nikdy neexistoval.
Napište příběh podle vzorce:
1. někdo někam jde, něco tam zažije,
2. jde tam druhý den (nebo za nějakou kratší dobu) a potvrdí si to,
3. jde tam za rok (nebo za delší dobu) a zjistí, že vše bylo jinak
1. někdo někam jde, něco tam zažije,
2. jde tam druhý den (nebo za nějakou kratší dobu) a potvrdí si to,
3. jde tam za rok (nebo za delší dobu) a zjistí, že vše bylo jinak
