Celý den poletovala sem a tam, obklopená tisíci přátel se stejným osudem. Byla spokojená, že se konečně vymanila ze sevření své larvy.
Na břehu jezera narazila na velkou želvu.
"Želvo, ty už jsi jistě na světě dlouho, mám pravdu?"
"Ano, je mi 58 let." odpověděla želva.
"Óóó, jak ti závidím!" užasla jepice. "Tolikrát jsi už mohla vidět ranní svítání!"
"Blázníš? Proč bych se probouzela tak brzy? Nevadí, že prospím celý den, ještě mám před sebou spoustu let. Není kam spěchat. Ale mám to v plánu."
Jepice pomyslela na svůj blížící se odchod.
"Želvo...?" zeptala se nesměle. "Jsi šťastná?"
"Ty jsi jak umanutá! Už jsem ti říkala, že mám dost času. Ale mám to v plánu!" zabručela nevrle želva a schovala se do svého krunýře.
Jepice se vrátila zpátky na jezero. Zamávala svými zlatými křídly, aby zaujala některého ze svých druhů na jezeře. Jakmile si projeví lásku, odejdou z tohoto světa.
Poučení: Není důležité, jak dlouhý je váš život, ale jak jste ho naplnili.
