Když jsme si po chvíli postávání na nástupišti všimly Jany sprintující po peróně takřka stejnou rychlostí, s jakou vjížděl do stanice vlak, obě jsme si oddechly. S uřícenou ale spokojeně zářící Janou, spojovacím článkem naší skupiny, mohl náš výlet začít. A já věděla, že bude stát za to. Janu jsem znala z večerních lekcí jógy. Důsledně vstávala každé ráno o hodinu dříve, aby si protáhla tělo. A navzdory jinak zdravému životnímu stylu nedokázala odolat tučným sýrům a kvalitnímu červenému vínu. Pracovala na ministerstvu, kde se poznala s tichou Zuzkou. Spojoval je jeden zaměstnavatel a touha po seznámení.
„Co jste si sbalily k jídlu?“ vyzvídala Jana a překotně dodávala, že se v tom spěchu nestihla ráno nasnídat ani přichystat svačinu s sebou. Po chvilce si s plnou pusou si posteskla, „Jako máš to dobré, ale jak já bych si dala sýr!“ Než dojedla, vystoupily jsme z vlaku a ušly hodný kus cesty po červené polní cestou směrem k lesu. Jana si se Zuzkou začala povídat o knize „Jak si správně přát!“ a já jejich úvahám, zda jim technika pomůže na seznamce, poslouchala zpoza závoje vlastních myšlenek. Pozorovala jsem úvoz a probírala jsem se pomyslným seznamem bylinek, které bych mohla dnes nasbírat: dobromysl, lípu, diviznu, hluchavku a jen jsem si vzpomněla na lesní jahody, překvapeně jsem vykřikla, „Děvčata, jahody!“. Společné pomlaskávání jsem přerušila postesknutím, „Jahody jsou dobré, ale kdyby byly borůvky!“ Čímž jsem obě své společnice vrátila k jejich seznamům vlastností ideálního partnera. „Mohl by mít knír. Vždycky se mi líbil Rosák,“ zasnila se Jana. „Já bych klidně brala i rozvedeného s dítětem,“ skočila jí do řeči Zuzka. Jana pokračovala ve své myšlence „Který uváděl Kufr. Pamatujete?“ Ušly jsme sotva dva metry a z houští u cesty se vynořila asi pětiletá holčička s plecháčkem. Nebojácně nám všem oznámila „Už rostou, podívejte,“ a natáhla k nám plecháček z poloviny zaplněný borůvkami. Překvapeně jsem se otočila na Zuzku s Janou, které naráz vyhrkly „Tady máš to dítě!“, hlasitě zvolala Jana. „Já bych radši toho chlapa!“, utrápeně si povzdechla Zuzka. Její slova nám ještě zněla v uších, když jsme objevily mýtinu s keříky obsypanými borůvkami, uprostřed které sbíral borůvky pohledný mladík.
Na Svaté hoře nás už po tolika splněných přáních plakáty zvoucí na slavnost vína v Mníšku, kterou uváděl pan Rosák, nepřekvapily. Po Rosákově přivítání, které jsme stihly na poslední chvíli, protože značení slavnosti v Mníšku bylo matoucí, nás ohromil stánek místního farmáře, ve kterém nabízel k ochutnání rozmanité druhy svých domácích sýrů. Janě blažeností zářily oči. Snad ještě o trochu víc než ráno, kdy stihla náš vlak.
„To je ale smůla, začalo pršet!“ postěžovala si hlasitě Zuzka, když do rozevřené knihy, jejímž čtením si krátila čekání na autobus, dopadly první dešťové kapky. Doufala, že do autobusu nastoupíme dřív, než začne bouřka. Jana, stojící vedle ní, se jen usmála a pokrčila rameny. „Život není peříčko,“ zadeklamovala jsem teatrálně. Poslední slovo zaniklo v hlasitém Janině zvolání, „Podívejte!“ Pobaveně nás upozorňovala na šedý deštník s tiskem bělostných pírek, který si právě nad hlavou rozevírala postarší žena čekající na zastávce společně s námi. Když se Zuzka z překvapení vzpamatovala, tiše dodala: „Někdy může být.“
Zlata rybka úřaduje na Brdech
„Co sis teda vlastně přála?“ trochu zostra jsem se zeptala Jany. Rázovaly jsme si to po lesní pěšině.
Život ti málokdy dá přesně to, co si přeješ. Někdy si s tebou hraje na schovávanou a jindy na honěnou. Někdy ti ale dokáže naservírovat...
Háček a název k příběhu Markéty:
Po stopách splněných přání
Seděly jsme ve vlakovém kupé a rozjímaly nad krásou Brdské krajiny, která se míjela kolem nás. Ačkoliv jsem znala pouze Janu, věděla jsem, že i se Zuzanou si budeme notovat. Když se mi na nástupišti nesměle představila, ujistila mě, že borůvková sezóna již začala a téměř neslyšně si pro sebe morousně zamumlala: “Škoda, že fajn chlapi taky nerostou v lese, ale nikdy nevíš,” bylo mi hned jasné, že mě čeká vskutku zajímavý výlet.
Háček - jiný úvod k přečtenému textu
Magické myšlení zaměstnávalo už jeskynního člověka, Freud se mu vysmíval, ale loni v Mníšku bylo prokázáno. Jako děti zbloudilé do jeskyně ve Fatimě i my jsme byly obdarovány zázrakem. Aby se stal, stačilo stihnout vlak a v hloubi Brdských brd otevřít knihu kouzel marketovanou/inzerovanou pod hlavičkou příručky k seznamování….
Jarda Valach
Síla myšlenky
Vždycky jsem měla v hlavě konkrétní obraz mého pana Božského. Knírek, hluboký pohled muže ošlehaného životem, prošedivělé vlasy. Zacházela jsem v myšlenkách tak daleko, že jsem scénářovala naše první setkání. Ale to, že ho potkám při výletě s holkama do Brd, by mě ani ve snu nenapadlo.
Seděly jsme ve vlakovém kupé a rozjímaly nad krásou Brdské krajiny, která se míjela kolem nás. Ačkoliv jsem znala pouze Janu, věděla jsem, že i se Zuzanou si budeme notovat. Když se mi na nástupišti nesměle představila, ujistila mě, že borůvková sezóna již začala a téměř neslyšně si pro sebe morousně zamumlala: “Škoda, že fajn chlapi taky nerostou v lese, ale nikdy nevíš,” bylo mi hned jasné, že mě čeká vskutku zajímavý výlet.
Markéta Murglová
Vyšli správnou objednávku
„Stejně tomu nevěřím,“ stěžuje si Jana. Poskakujeme vlakem směr Mníšek pod Brdy.
„Četla jsem to několikrát, podtrhala každou důležitou větu,“ pokračuje a ukazuje mi útlou knihu Jak si správně přát připomínající spíše omalovánky.
Protočím oči. „Koukám, že sis potřebovala vyzkoušet všechny zvýrazňovače,“ pronáším s mírným despektem. „Čemu konkrétně na tom nevěříš?“
„Ničemu,“ odsekne Jana.
„Čím míň věříš, tím míň se ti toho může splnit. Prostě vysíláš špatný objednávky. Podívej. Přála jsem si, ať s námi kupé nejedou žádní smraďoši. A – je tady někdo takovej?“
Anna Vocelová
„Četla jsem to několikrát, podtrhala každou důležitou větu,“ pokračuje a ukazuje mi útlou knihu Jak si správně přát připomínající spíše omalovánky.
Protočím oči. „Koukám, že sis potřebovala vyzkoušet všechny zvýrazňovače,“ pronáším s mírným despektem. „Čemu konkrétně na tom nevěříš?“
„Ničemu,“ odsekne Jana.
„Čím míň věříš, tím míň se ti toho může splnit. Prostě vysíláš špatný objednávky. Podívej. Přála jsem si, ať s námi kupé nejedou žádní smraďoši. A – je tady někdo takovej?“
Anna Vocelová
Háček - jiný úvod k přečtenému textu
Magické myšlení zaměstnávalo už jeskynního člověka, Freud se mu vysmíval, ale loni v Mníšku bylo prokázáno. Jako děti zbloudilé do jeskyně ve Fatimě i my jsme byly obdarovány zázrakem. Aby se stal, stačilo stihnout vlak a v hloubi Brdských brd otevřít knihu kouzel marketovanou/inzerovanou pod hlavičkou příručky k seznamování….
Jarda Valach
Vždycky jsem měla v hlavě konkrétní obraz mého pana Božského. Knírek, hluboký pohled muže ošlehaného životem, prošedivělé vlasy. Zacházela jsem v myšlenkách tak daleko, že jsem scénářovala naše první setkání. Ale to, že ho potkám při výletě s holkama do Brd, by mě ani ve snu nenapadlo.
Gábina Vyhnánková
Brdy – ráj splněných přání
„Hm, dala bych si sýr.“ problesklo Janě hravou, když spěchala na nástupiště. Už teď měla zpoždění a věděla, že holky z toho nebudou mít zrovna radost. „Sláva, že jdeš! Už jsem si myslela, že se ten náš společný výlet nevyplní.“ volala na ni kamarádka. „Tak s tím ani nepočítej, já jsem si ten výlet vysnila, dámy! A to podle této příručky.“ pronesla hrdě Zuzka, která poklepávala na knihu v ruce. Na obalu stálo:
„Naučte si přát a ovlivňovat realitu“. „Tak to budeme potřebovat. Protože se vlak už pomalu rozjíždí.“ řekla zadýchána Jana, když ji kamarádky propichovaly očima.
„Hm, dala bych si sýr.“ problesklo Janě hravou, když spěchala na nástupiště. Už teď měla zpoždění a věděla, že holky z toho nebudou mít zrovna radost. „Sláva, že jdeš! Už jsem si myslela, že se ten náš společný výlet nevyplní.“ volala na ni kamarádka. „Tak s tím ani nepočítej, já jsem si ten výlet vysnila, dámy! A to podle této příručky.“ pronesla hrdě Zuzka, která poklepávala na knihu v ruce. Na obalu stálo:
„Naučte si přát a ovlivňovat realitu“. „Tak to budeme potřebovat. Protože se vlak už pomalu rozjíždí.“ řekla zadýchána Jana, když ji kamarádky propichovaly očima.
Tereza Nováková
Den plný překvápek
,,Už běží!” Zvolala jsem, když jsem viděla Janu přibíhat.
Zuzana zvedla oči od své knihy, a zamávala na svou kolegyni.
,,Už jsem myslela, že to setihnu,” zasýpala Jana, a pozorovala vlak, který brzdil na našem nádraží.
,,Zrovna včas,” usmála se Zuzana a knihu schovala do batohu.
Ani jsme se poradně nepozdravily, rovnou jsme letěly ke vstupu, hlavně ať nám to neujede.
Našly jsme volné kupé, a hned jsme ho zabraly.
,,Tak co? Nějaká očekávání z našeho výletu?” Zeptala se Zuzana hned po tom, co se usadila na své místo.
,,Já doufám, že bude co cestou sbírat. Třeba jahody. Možná borůvky, když budou. Nebo nějaké bylinky,” pokrčila jsem rameny, zatímco si Jana sedla vedle Zuzany, naproti mě.
,,Já doufám, že si to hlavně užijeme,” usmála se Jana.
,,Už běží!” Zvolala jsem, když jsem viděla Janu přibíhat.
Zuzana zvedla oči od své knihy, a zamávala na svou kolegyni.
,,Už jsem myslela, že to setihnu,” zasýpala Jana, a pozorovala vlak, který brzdil na našem nádraží.
,,Zrovna včas,” usmála se Zuzana a knihu schovala do batohu.
Ani jsme se poradně nepozdravily, rovnou jsme letěly ke vstupu, hlavně ať nám to neujede.
Našly jsme volné kupé, a hned jsme ho zabraly.
,,Tak co? Nějaká očekávání z našeho výletu?” Zeptala se Zuzana hned po tom, co se usadila na své místo.
,,Já doufám, že bude co cestou sbírat. Třeba jahody. Možná borůvky, když budou. Nebo nějaké bylinky,” pokrčila jsem rameny, zatímco si Jana sedla vedle Zuzany, naproti mě.
,,Já doufám, že si to hlavně užijeme,” usmála se Jana.
Magdalena Česká
Vesmíre, díky a na viděnou
Komu z vás se už někdy splnilo přání ve chvíli, kdy jste to vůbec nečekali? Asi nejsem jediná, kdo například obdržel nabídku na vysněnou práci přesně ve chvíli, kdy si koupil letenku na půl roku do Austrálie. Vesmír s námi totiž hraje občas na schovávanou a občas na honěnou. Jinými slovy, když vyšlete nějaké důležité přání, buď se sakra dlouho se neplní, nebo se naopak splní tak rychle, že nestíháte balit kufry a brát nohy na ramena. Tenhle příběh patří do té druhé skupiny a hlavními hrdiny v něm jsou borůvky, knír a staré francouzské sýry.
Komu z vás se už někdy splnilo přání ve chvíli, kdy jste to vůbec nečekali? Asi nejsem jediná, kdo například obdržel nabídku na vysněnou práci přesně ve chvíli, kdy si koupil letenku na půl roku do Austrálie. Vesmír s námi totiž hraje občas na schovávanou a občas na honěnou. Jinými slovy, když vyšlete nějaké důležité přání, buď se sakra dlouho se neplní, nebo se naopak splní tak rychle, že nestíháte balit kufry a brát nohy na ramena. Tenhle příběh patří do té druhé skupiny a hlavními hrdiny v něm jsou borůvky, knír a staré francouzské sýry.
Nicole Studená
Síla myšlenky
Vždycky jsem měla v hlavě konkrétní obraz mého pana Božského. Knírek, hluboký pohled muže ošlehaného životem, prošedivělé vlasy. Zacházela jsem v myšlenkách tak daleko, že jsem scénářovala naše první setkání. Ale to, že ho potkám při výletě s holkama do Brd, by mě ani ve snu nenapadlo.Gabriela Vyhnánková
