28. ledna 2024

Šmíráček kos - napsala Edita Dvořáková

Ťuk ťuk. Prsty běží po displeji mobilu a jejich majitel nevnímá okolí. Sedí na lavičce pod stromem a nevšímá si, jak na něj z větve hledí černý kos, který se vyžívá ve špehování.
„Ááá, první láska,“ zazpívá kos a hltá očima všechna písmenka a srdíčka na displeji. Až si radostí poposkočí na větvi. Když se mladík vzdálí, kos je osamělý. „To je ale nuda, kam se podívám teď?“ roztáhne křídla a vznese se.

Potká rodinu, která se snaží nafouknout kufr auta a nacpat do něj všechny tašky. „Určitě zase jedou do Chorvatska, to jim vyzobu žížaly z kompostu,“ zaraduje se. Dme se pýchou jako král oblohy. O všech všechno ví a co zatím neví, brzy zjistí. Vybere si větev k pohodlnému přistání, odkud bude skvělý výhled do oken paneláku. Má štěstí, zrovna se ve druhém patře převléká nějaká paní. Zkouší si nové červené prádlo. To je ale podívaná! Naneštěstí si kos nevšiml, že i jeho pozorují dvě žluté oči. Chňap! A kos už nikoho šmírovat nebude.
 
Poučení: Strkat nos do cizích věcí se nevyplácí.