.jpg)
„No jasně, teď hraju jednu skvělou strategii. Úplně mě to pohltilo, takže pařím celý noce až do rána a pak půlku dne prospím. “
„Fakt? O čem to je?“
„Hele bomba. Můžeš tam dělat úplně cokoliv. Cílem je ovládnout celej svět. Jak to uděláš je jen na tobě. Diplomacií nebo silou, lstí nebo výhružkama.“
„Tyjo, tak to je vymakaný. To bych si možná rád zahrál taky. Mám chvilku, povídej.“
„No na začátku jsem si zvolil, že budu hrát za státeček, kterej byl po minulý válce úplně zrujnovanej. Založíš politickou stranu. Klasicky najdeš nějakýho nepřítele, důvody proč se maj lidi tak blbě a lůza ti hned zobe z ruky. Vyhraješ volby, potlačíš opozici. Samo musíš sehnat prachy, abys měl čím finančně motivovat svoje lidi. Takže já jsem třeba obvinil část obyvatelstva, že všechny léta okrádali, pozavíral je a všechen majetek jim nechal zabavit.“
„Tak to všechno sice dobře znám, ale takhle se s tím babrat by mě asi nebavilo. Opozice! Já myslel, že je to nějaká válečná strategie.“
„No počkej, to už přijde! Pak rozjedeš válečnou výrobu, dáš velký státní zakázky na zbrojení a slíbíš obrovský zisky průmyslníkům. Zapojej se v podstatě všichni. Zajistíš si od jiných států suroviny na zbrojní výrobu, paliva, všechen materiál a je to v cajku!“
„A co dělaj ostatní státy, to tě klidně nechaj, to ta hra nějak nezohledňuje?“
„Pohoda. Znáš to, bližší košile než kabát. Silný státy co smlouvama garantovaly vojenskou pomoc těm slabším je při první pohrůžce válkou hodí přes palubu. Začal jsem je okupovat jednu po druhý, nehli pro ně prstem. Nechali by mě krom sebe zabrat snad celej kontitent. Vyhlásili mi sice nakonec válku, ale neudělali vůbec nic. Takže jsem je postupně začal napadat, z těch zbraní a zbrojovek co jsem neporušený zabral jsem dovybavil armádu, která jinak moc dobře vyzbrojená nebyla. Ale pravda měl jsem ji za těch pár let u moci skvěle vycvičenou, to jo.“
„Jojo, slibem neurazíš a pak sereš v koutě. No a dál?“
„No šel jsem od vítězství k vítězství, ta AI byla totálně neschopná. I v početní nevýhodě a s horší výzbrojí jsem je úplně rozsekal, ovládl většinu kontinentu během pár měsíců. Všichni se radši nechali okupovat, než by bránili vlastní zem, brnkačka.“
„Typický, sám bych moh‘ vyprávět. Takže paběda?“
„No nakonec ne. S jídlem roste chuť. Zpronevěřil jsem se strategii napadat jednoho po druhým, jít na to chytře, jak radili generálové v tutorialu. Kde to nešlo silou, tak jsem na to šel ještě větší silou. Lidí je dost, kejveš, viď? Takže jak jsem předtím pořád vyhrával a už mě to trochu nudilo, rozdal jsem si to zároveň s dalšíma dvěma největšíma zeměma na světě. Furt jsem potřeboval suroviny na válečnou výrobu a ta jedna vypadala na snadnou kořist. Nejdřív jsem ji překvapil a málem vyhrál, ale pak mě prostě společně rozdrtili kvantitou. Tu původní skvělou armádu mi během let bojů vymlátili a ty nově zverbovaný vojáky už nebyl čas tak dobře vycvičit. Rozbombardovali všechny moje města i se zbrojovkama, rafinériema a byl šlus. Takže jsem to nakonec projel.“
„Hmm, tak musím říct to je hra přesně podle mýho gusta! Pošleš mi link?“
„Jasně. … Nepůjdeš se mnou někam na obídek?“
„Jako bych tě neznal, zase bys mě zavlek na nějakou vegetariánskou šlichtu. Ne, dík. Objednám si domu pizzu. Hraju jednu skvělou hru v reálným čase. Před chvilkou jsem zahájil jadernej útok na USA, tak se jdu mrknout jestli stihnou spustit odvetu dřív, než jim zasáhnu raketový sila a ponorky. Jestli jo, tak to se Zeměkouličkou asi trochu zamává. Tak paká, Adolfe!“
„Čus ,Vláďo.“
