„Nic! Já nic necítím,“ bručel uraženě jogurt. „My tady taky nic necítíme,“ pištěla unisono vejce ze zvláštního oddělení.
„To bude určitě ten nový Francouz,“ pokračovala sebejistě mrkev: „Čuně jedno, přijede si to kdoví, odkud a zasmrádl, mám celou lednici. Copak neví, že po cestě sem k nám do lednice se má umýt?“ rezonovala pištící slova mrkve celou lednicí.
„Nechte ho laskavě na pokoji!“ hájil Jogurt francouzský sýr.
A to už se přidali všechna patra a všechna oddělení, šuplíky i přihrádky. Jen mrazák, kde spala hlubokým spánkem karotka s hráškem, se nepřidal. Vejce, jogurt a hlavně mrkev diskutovali, nadávali a vřeštěli. Jedni na straně hlavního podezřelého, druzí zase proti němu. A hlavní podezřelý – francouzský sýr jen nechápavě zíral, co se to spustilo za povyk do teď v tak klidné české lednici.
„Musí ven!“ vyřkla ortel mrkev. „A to nekompromisně a hned,“ doplnila.
Mrkev byla nejstarší obyvatelkou lednice, tak se jí nikdo neodvážil vzdorovat. Zděšený Francouz nechápal, proč se na něho upřely všechny oči. A v naději v hlase, že se něco dozví zvolal: „Parlez-vous français?“
A tu se z oddělení mrazáku ozvala mražená karotka s hráškem, které vzbudil ten povyk. Hlasitě tlumočí francouzskému sýru: „Nic pane z Francie, nic si z toho, nedělejte. Mrkev začala hnít, protože už je tady mnoho dní a mnoho nocí, pěkně smrdí a jen hledá někoho, na koho by to svedla.“
Poučení: Pokud už někde dlouho hnijete a smrdíte – hodně křičte a nejlépe to na někoho sveďte!
A tu se z oddělení mrazáku ozvala mražená karotka s hráškem, které vzbudil ten povyk. Hlasitě tlumočí francouzskému sýru: „Nic pane z Francie, nic si z toho, nedělejte. Mrkev začala hnít, protože už je tady mnoho dní a mnoho nocí, pěkně smrdí a jen hledá někoho, na koho by to svedla.“
Poučení: Pokud už někde dlouho hnijete a smrdíte – hodně křičte a nejlépe to na někoho sveďte!
