„Pojď umyjeme to,“ Chytí mě za rameno starší paní. Její hlas mi pomohl se uklidnit.
„Moc se omlouvám za ten nepořádek,“ vyhrknu ze sebe se slzami na krajíčku.
„Dnes už radši běž domů, ano?“ Poznala, že bych se ve třídě nejspíš rozbrečela.
„Dobře,“ odpovím smutně. Tomu říkám příšerný první dojem. Nadělám ve třídě bordel a pak si jen tak odejdu. Zítra se tu již neukážu.
