Konečně proud osob ustal a je na řadě nastupování. První stupínek, druhý stupínek, třetí stupínek. Polštářky na packách se mi lehce zaříznou do mřížkování schůdků, a tak pospíchám, abych už byl nahoře. Moje paní mi zasekne vodítko, abych jí neutekl příliš daleko.
Chvíli jdeme kolem další spousty lidí, než se Moje paní usadí a mě si vezme na klín. Z okýnka pozoruji hemžící se dav lidí. Za krátký okamžik se vlak s cukáním rozjede a já pozoruji, jak venku ubíhá krajina. Ovšem jen do chvíle, dokud moje smysly neupoutá bzučící moucha…
