Jsem člověk a mám svědomí - napsala Barbora Nováková

Tak tě tu pěkně vítám. Tohle je tvoje svědomí. 

Tady se láme realita, 

tady se všechno promítá, 

tady to všechno vzniká i zaniká 

a neutečeš nikam. 

Nikdo tu nikdy nebyl jen ty, 

pač tady nejsou dveře. 

Cloumat mřížema od kotce 

můžeš, jak je ti libo. 

V týhle mentální samotce 

strávíš celý svůj život. 

Nebo dobře, ať nekecám, 

nejsi tu úplně sám, 

je tu ještě někdo a dost hlasitý. 

Jste tu dva a oba jsi Ty. Jeden, co se lopotí,

a druhý, co to hodnotí, 

nadává a trestá 

a ve dvou vám utíká cesta. 

A statisticky o to dřív přijde smrt, 

čím je ten druhý větší zmrd.