26. prosince 2021

Bajka o králíkovi a lišákovi – napsal Stanislav Rokos

Starý, léty zašlý a opelichaný králík si našel mladou ženu. Byla to krásná ramlice. Možná ji udolal na sladké řeči nebo na fakt, že dokázal sehnat tu nejlepší mrkev. Kradl ji v zahradnictví za lesem. Cesta tam byla dlouhá a nebezpečná a starý králík byl jediný, kdo se z králičí kolonie na tak dlouhou cestu odvážil. Králík se naparoval a předváděl, jakou jen to má doma krasavici, až tím chlubením lezl všem ostatním králíkům na nervy.
„Ty a ta tvoje mrkev,” říkali naštvaní králíci. „Jen jestli si ženu dobře hlídáš, když jsi každý den tak dlouho pryč.”
Starý králík jen mávl packou, ale z hlavy už to nepustil.
Chodil norou, nervózně nakukoval do komůrek a očichával slaměnou peřinu v ložnici. Jenže co naplat, cítil jen králičinu.
Zhruba ve stejnou dobu se do blízkého lesíku přistěhoval lišák. Byl zrovna na pochůzce okolím, když potkal starého králíka, jak uhání s velkou mrkví.
Králík se nejdříve lekl, ale pak si prohlédl lišáka a musel uznat, že ten má panečku jiný čenich. Ten by mu jistě zjistil, kterýpak králík mu chodí za ženou.
Králík přednesl svoji prosbu.
„Lišáku, ty přece poznáš tím svým pořádným nosem, který z králíků mi leze do obydlí, když jsem pryč. Vyčmuchej ho a klidně sežer.”
Lišák souhlasil a doprovodil starého králíka.
Krásná paní králíková zrovna nebyla doma. Lišák prošmejdil každý kout. Snažil se, ale kromě jemné vůně paní domu a odéru starého králíka necítil nic. Starý králík nervózně přešlapoval venku.
„Tak co?” spustil hned na lišáka, který vylezl z nory.
„Nic,” řekl lišák, chňapl a starého králíka zakousl.

Poučení: Všichni velcí žárlivci dopadnou špatně.