„A co ty, moje milá, děláš?“ ptá se macecha Nastěnky.
„Pletu Marfušce punčochy.“„Pleteš?“
„Přece jste mi to sama poručila.“
„Plést jsem ti poručila, ale ťukat jehlicemi o sebe jsem ti neporučila. Probudíš drahouška Marfušku.“
„Ono je to slyšet?“
„Jak by nebylo?! To se jen ty, špindíro, celý den trmácíš a pak si jen spíš. A drahoušek Marfuška celý den prodřímala, hřbet neohýbala a teď ji může probudit, i když jen hrášek na zem spadne.“
Macecha vyvádí Nastěnku ven.
„Tu se, holubičko, můžeš usadit, ať drahoušek Marfuška má klid. Tady měsíc svítí jasně. Je tu ticho a je tu krásně. A než kohout zakokrhá, ať máš i druhou punčochu! Jinak ti, moje milá, vlasy vyškubu!“
Nastěnka plete, co jí síly stačí, ale už se chystá k svítání a kohout chce kokrhat.
„Prosím tě, kohoutku milý, musím plést ještě chvíli.“
Kohout promlouvá: „Kohouti jsou malí páni, Jitřenka řídí kokrhání.“ Vtom už začíná vycházet slunce.
Nastěnka se uklání a prosí: „Smiluj se, Jitřenko jasná, smiluj se, Sluníčko krásné. Chvíli mne nech ještě plést, jinak mne stihne krutý trest. Macecha mi vyškube vlasy.“ Slunce vyhoví a zapadá zpět za horizont.
„Děkuji, Jitřenko jasná. Kohoutku, děkuji. Ať ti to Pán Bůh splatí. Zachránils mě. Upletla jsem je.“
Macecha vychází na zápraží: „Tak co, holubičko? Jsi hotová?“
Nastěnka jí podává hotové punčochy.
„Stačila to. Ty čarodějnice! Zmije jedovatá! Ale podruhé já ti dám pořádnou práci! A teď nasyp drůbeži, dej dobytku, naštípej dřevo, no a pokliď dvůr!“
Nastěnka nešťastně sedá k psovi. „Ťapičko…“ Vtom zakokrhá kohout a Slunce opět vychází.
„Ty, vole, hustý! Vidíš, co já?!“
„Vidím! Ta holka normálně hekla slunko.“
„Umí vracet čas. To je bomba. My si jako blbci posunujeme ručky na hodinách a ona… ty, vole, ona vrací rovnou slunko.“
„Blbče! Slunko ne. Zeměkouli otáčí na chvíli rotaci. Ta holka není odsud.“
„Myslíš ufonka?“
„Přinejmenším! Uvidíme. Normální to není. Hej, ahoj. Jak se jmenuješ? Já jsem Zdeněk a kámoš je Leoš, ajťáci na volné noze.“
„Ajťáci na volné noze? Asi jste zdaleka. Nic takového u nás neznáme. Jmenuji se Nasťa, Nastěnka, ale macecha mi říká ty zmije jedovatá.“
„Na macechu se vyprdni. Co děláš?“
„Dopletla jsem punčochy pro Marfušku.“
„Hele, ty seš fakt na palici. Umíš hejbat zeměkoulí a nejseš schopná zajít do marketu a punčochy normálně koupit?“
„Co je to market?“
„Leo, ona je asi fakt z Marsu. Nasťo, pojď s náma. Když umíš hejbat planetama, budeš slavná a my na tom taky vyděláme, že jo, Leo?“
„Hotová věc. Tak ty fakt nevíš, co je třeba Kaufland, Lidl, Tesco? Nic? Zdeňku, ona je boží.“
„Zlatíčko je. Zlatej důl. Nasťo, pojď, budeš čumět.“
„Ale chlapci, já mám práci, co macecha poručila.“
„Jen pojď. Práce nikam neuteče a ty naděláš prachů, že ti macecha může bejt ukradená.“
„Ťapka se mnou může?“
„Jo, čokl byznysu nevadí. Hele, ten mluvící kohout, to je jenom zmutovanej papoušek, že jo? Hlavně, Nasťo, nezapomeň, jak děláš tu zeměvracečku, to je hlavní.“
