„Starost mi dělají akorát bajkeři. Jezdí městem jako šílenci, zvonek žádný, respektování ostatních jedinců na silnici nulový,“ vrká rozčíleně.
„Jako tuhle,“ pokračuje v holubím filozofování, „lebedím si nad rohlíkem, když se zpoza rohu vyřítí cyklista, přejede mi ocas a zmizí v nenávratnu.“
„Zranění bylo bolestivé, choulostivé, potupné. Posuďte sami, zlomený ocas nenažraného ptáka,“ stydí se ještě teď náš hrdina.
Nervózně rozmlouvá s vlastním svědomím. Má, či nemá?
„Aspoň ochutnat. Sezobnout teplý drobeček právě upečené housky,“ zasní se po předchozích úvahách. Letí na to.
Dzzz, jau!
Ještě stačil postřehnout kvílející brzdy kvaltujícího kolaře. Dále už byly jen schody do ptačího nebe.
Poučení: Jen blbec se spálí dvakrát o stejná kamna.
