16. března 2021

Let balónem - háček k příběhu Lenky

Svoboda 
Tohle jsem cítila, když jsem letěla balónem poprvé. Už se nebojím. Vidím zapadající slunce nad horizontem a nikdy jsem neviděla nic krásnějšího. Nikdy jsem nebyla tak šťastná, jak v tuhle chvíli. Cítila jsem lehkost v duši, kterou už dávno nemohla pocítit... 
(Yassemin Mamyrova)


Háčkování
Výška, ta ohromná výška… ,,Hlavně nekoukej dolů, nekoukej dolů!”. Lidi vypadaj jako mranvenci. 
,,Ááá, já věděl že se tam nemám koukat.” 
,,Bože můj, co když se zřítíme?”  ,
,Celej tenhle chatrnej koš drží jen na nějakejch pofidérních lankách z roku raz dva…” 
,,Fuuu… dejchej, Honzooo…”
(Jan Vaněk)

Vlastně se mi to začalo líbit
Vítr mi čechrá vlasy. Pramínky mě šlehají do tváře, ale nebolí to. Tady nahoře, jakoby foukalo víc než na pevné zemi. Rukama pevně svírám okraje košíku, ve kterém stojím. Sotva pomyslím na všechny ty katastrofy, které by se mohly stát, moje prsty se ještě víc sevřou kolem hrany, až mi zbělají klouby. Snažím se dýchat a všímat si všeho krásného, co by mě mohlo vytrhnout z obav. Jsme vysoko, a tak se všechny domy, ulice i náměstí zdají být maličké, jako by byly postaveny z dětské stavebnice. Pole, louky a lesy tvoří zajímavou souhru barevných plošek a já jen toužím po tom, si je vrýt do paměti, abych je později dokázala namalovat na papír. Třesu se a stále pevně svírám okraje košíku, ve kterém stojím. Nabažená tou krásou rozprostírající se pode mnou, se odvážím zavřít oči. Vnímám poryvy vzduchu, hluk balónu, svoje vlastní srdce. Ale přistihnu se, že se mi to vlastně začalo líbit.
(Zuzana Smolová)


Králem v létajícím balóně
Mám pocit jako bych byla pán světa. Já jsem nade všemi, a všichni jsou pode mnou. Mé oči se můžou jen pohodlně koukat dolů. Všichni lidé vypadají jako malí křehoučcí a slaboučcí mravenečci. Kdybych mohla, bydlela bych tu v nebi v létajícím balóně a koukala bych na všechny a na všechno z vrchu.
(Lenka Hájková)


Srab
Asi budu zvracet. Celou noc jsem oka ani na sekundu nezamhouřil a žaludek mám jako na vodě, kdyby alespoň nedělal tolik kotrmelců, není přece akrobat. Právě se nacházím několik metrů nad drahocennou matičkou zemí - přímo ve vzduchu - a vůbec nechápu, jak jsem se zde vlastně ocitl. Všude kolem prázdno - stejně tak i v mé hlavě - jakoby se veškeré myšlenky vypařili pryč, přijdu si docela omámeně. Prý adrenalin a zábava! To sotva. Nemám výšky vůbec rád. 
Proč jsem ho já, vůl, vůbec poslechl, mohl jít sám - když mluvím o něm, myslím tím svého nejlepšího přítele. Bože, doufám, že tenhle nekonečný let přežiju ve zdraví. Začínám litovat úspor, jež jsem musel obětovat, když jediný rozhled, který se mi nabízí, je vnitřek koše a nade mnou se rozpíná obří kopule horkovzdušného balónu. 
Ustrašeně se schoulím do klubíčka. Tady nahoře se dýchá jaksi ztěžka, nebo je to jen tím, že jsem prostě obyčejný srab. Ale jistě, jsem srab. Pažemi pevně ovinu svá kolena. Na tváři cítím štiplavou slanou mokrost, linoucí se skrz přivřená víčka dolů. Už tomu tak bude, brečím a máčím si kalhoty čím dál víc...
(Elliot Jačků)  


Strach z výšek 
Bože, hlavně ať se to nezřítí. Asi jsem právě objevila můj potlačovaný strach z výšek. Každé zafoukání větříku mne uzemnilo a donutilo, abych se nehty zaryla do košíku, ve kterém jsem stála. Z lidí zbyly jen špendlíkové hlavičky a obzor se krásně zakulatil, ale já si to stejně moc neužívala. Balónem letělo už spoustu lidí, ale komu z nich se poštěstilo se z něj i vyzvracet? To je teprve zážitek.
(Lucie Košinová)


Let
Oheň plál do vzduchové bubliny nad námi a udržoval nás tak nade vším. Letěli jsme vzduchem čeřivým a já si poprvé připadala volná jako pták. Prolétala jsem modravou oblohou a cítila vše, co cítí všechny létavé bytosti světa. Svobodu.
(Barbora Macková)


Dárek k dvacetinám
Napadlo Vás někdy, jaké je to asi zvracet z balónu? Mě tahle věta napadla okamžitě, když jsem ke svým 20. narozeninám dostala od rodiny poukaz na let balónem. "Vždyť mám závratě jen když stojím na židli!" Pronesla jsem k rodině. Nikdo neodpověděl. Bylo mi jasné, že se každý v duchu baví tou komickou situací, která nastane až se odlepím od země.
(Kristýna Koblasová)


Let bez vyhlídek 
Koš sebou prudce trhl nejdřív doleva, potom doprava. Vyšlehl plamen a my jsme se odlepili od země. Prvních pár metrů na cestě vzhůru jsem fascinovaně sledovala zmenšující se postavičky dole pod námi. Ovšem když už i domy pod kopcem začaly vypadat jen jako krabičky od zápalek, něco ve mně přepnulo, žaludek se zhoupl, před očima zatmělo a já se svezla po stěně koše na podlážku. 
,,Fuj to je vejška.”
(Anežka Nováková)


Kdybych plivla dolů
Možná kdybych plivla dolů, nabrala by moje slina dostatečnou rychlost na to, aby prorazila naší střechu? Z téhle výšky to určitě půjde! I když déšť, co odsud taky padá, takovou škodu nenadělá.... možná by náš balon musel ještě o kousek vystoupat.
(Štěpánka Mrázková)


Už stoupáme k oblakům
Vše se, že se zmenšuje. Skrze mě přeletěl záblesk nadšení. Je to tu. Koš ve houpal ve směru kterým jsme letěli. Neměla jsem nad košem kontrolu. Byla jsem na milost řidiči a přírodě. Krajina se měnila na geometrické tvary zeleně. Už nebylo vidět kde jsme začali. Mezi oblaky a zemí. Tam kde normálně nic není. Jako objevitel nových míst. Byla jsem všem k vidění, ale nikdo ani neví jestli jsem to já.
(Julie Schillingová)


Let balonem 
Jeden krok a můžu zemřít. Krev tuhne v žilách. Jak jsem na to přišla, když jen chtěla splnit maminčin sen?
(Anastasia Burakova)







Žádné komentáře:

Okomentovat