„Kdo, prosím tě?“
„No ti, co minule nechtěli rozlívanej veltlín a vypili nám skoro všechno víno v sedmičkách.“
„A jo, no to jsou voni. Naštěstí jsou dnes jenom dva, minule jich bylo šest. Tak běž za nima.“
„Uff, nechceš tam raději poslat Anču? Minule jsem moc nechápala, co po mně chtějí.“
„Ne ne, prosím tě, Anča nerozezná červený od bílýho a bere na to otvírák na pivo, běž tam!“
-------------
„Chtějí sedmičku červenýho, ale já jsem žádný nenašla.“
„Tak jim nabídni bílý ne?“
„No, to jsem udělala, ale bílý nechtějí a tvrdí, že červený máme.“
„Tak se ještě jednou pořádně podívej do vitríny.“
„Jooo, našla jsem tu ještě jednu láhev.“
„Tak vidíš, jak jsi šikovná holka.“
---------------
„Neeeee, já otevřela červený, ale ono bylo bílý!“
„Seš blbá nebo co?“
„No tak se podívej, je tam napsáno tramín červený, ale je bílý.“
„No to jsem blázen. Machrujou, machrujou a pak nám se vozej takový sračky z toho jihu, pak člověk vypadá jako blbec, příště je s tím vyhodím.“
„Ale ne, to je v pohodě, už mi to vysvětlili, některý červený prostě může bejt bílý, už to budu vědět.“
„No ještě ty mi blbni hlavu, prosím tě, takový inteligenty budeš poslouchat. Běž raději roznýst slivovice těm myslivcům, ti snad nepovedou žádný vzdělaný řeči.“
