17. listopadu 2018

Slunce a měsíc - napsala Kateřina Volková

V dávných dobách, kdy přírodní zákony teprve vznikaly, potkalo se slunce s měsícem a hádaly se, kdo z nich by měl svítit na obloze.
„Já jsem hezčí a můj svit je jako stříbrná lázeň. Třpytím se a lidé mě milují!“ vykřikoval měsíc.
„Já jsem větší a můj svit je silnější a teplejší a zářivější!“ odporovalo slunce.
Nekončící spor a věčné handrkování dolehlo až k pánu Bohu, kterému nezbylo, než je rozsoudit. Sestoupil ze svých výšin a uložil oběma nezbedníkům zkoušku.
„Nařizuji ti, slunce, abys svítilo celý den a noc. Následující den a noc přenecháš oblohu měsíci. A tak se budete střídat, dokud neřeknu jinak.“
Za dva dny a dvě noci se měsíc se sluncem zase setkaly na kraji oblohy uřícení a unavení. ¨
„Hele, slunce, taky si tak udřený?“
„No jo, nějak se nemůžu vzpamatovat. Úplně by mi stačilo, svítit jenom ve dne. V noci mě to stejně moc nebaví,“ odvětí slunce rozespale.
„Nooo, to by bylo prima. Mě to zase v noci baví víc než ve dne. Tak nějak líp vyniknu na tmavé obloze,“ špekuluje měsíc.
Náhle se za nimi ozve hlas boží: „Tak vidím, že jste se dohodly, budiž. Od této chvíle bude ve dne svítit slunce a v noci měsíc.“
A protože začínal nový den, slunce radostně vyšlo na oblohu.
 
Poučení: Ve dvou se to lépe táhne.

Žádné komentáře:

Okomentovat