Tak vy se chcete prát? Nejdřív mi odpustíte všechnu tu teploučkou vodu, potom mě tlačíte bránicí dolu a nakonec sem ještě někdo strká ruce? Ale to jste si vybrali toho špatnýho. Ven mě nedostanete, i kdybych se měl tou šňúrou tady přivázat.
Tak dobře, první kolo jste vyhráli. Jsem venku, ale neradujte se. Teď vám to tady řevem dočista zbořím. Vůbec se mi tu nelíbí. Spousta divnejch lidí a přístrojů. A co to na mě píšete? Číslo? Jsem snad nějaká krabice v regálu?! Už začínám opravdu dostávat rapl. Jééé. A kdo jsi ty? Jsi tak překrásná.
Zobrazují se příspěvky se štítkemZdeněk Modálek. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZdeněk Modálek. Zobrazit všechny příspěvky
17. října 2019
19. září 2019
Policejní příběh - napsal Zdeněk Modálek
Bylo jednou jedno oddělení Městské policie. Nebylo to největší oddělení ve městě. Ani oddělení s největším množstvím úspěšných zákroků, ale policisté zde měli svou práci rádi a každý den do ní dávali všechnu svou energii. Díky tomu se i přes narůstající počet přestupků, dařilo udržovat klid a pořádek v jejich části města. Města, které bylo vždy klidným přístavem na pomyslné hranici mezi západem a východem. Města, nad kterým se nyní jako temný stín skláněly rudé trenýrky plápolající v korouhvi někdejšího sídla českých pánů.
13. září 2019
Čáp přiletí o prázdninách - napsal Zdeněk Modálek
Je to zhruba 10 měsíců, co jsem od přítelkyně obdržel dárkovou taštičku obsahující obrázek čápa s nápisem: Čáp přiletí o prázdninách. V první chvíli jsem to nechápal. Že by provokace směrem k soudruhu Babišovi? Nebo ten věčný instagram už definitivně vlezl mé drahé polovičce na mozek?
"Ještě tam něco máš," upozornila mě přítelkyně, když viděla můj zmatený výraz.
Sáhl jsem tedy do tašky podruhé a vytáhl roztomilý plastový dudlík.
"No, když jsem řekl, že bych si chtěl společné chvíle trochu okořenit, myslel jsem spíš na nějaké prádélko. Tohle je trochu úchylný."
„Jsem těhotná, ty jantare.“ nevydržela novopečená matka mou natvrdlost a vpálila mi tu radostnou událost rovnou do obličeje.
Trochu mě zaskočila. Spíš trochu víc. Vždyť paní doktorka plašila, že to asi ani nikdy nepůjde. No, není čas se zaobírat zbytečnostmi. Teď je potřeba udělat to nejdůležitější: naplánovat zapíjení.
"Ještě tam něco máš," upozornila mě přítelkyně, když viděla můj zmatený výraz.
Sáhl jsem tedy do tašky podruhé a vytáhl roztomilý plastový dudlík.
"No, když jsem řekl, že bych si chtěl společné chvíle trochu okořenit, myslel jsem spíš na nějaké prádélko. Tohle je trochu úchylný."
„Jsem těhotná, ty jantare.“ nevydržela novopečená matka mou natvrdlost a vpálila mi tu radostnou událost rovnou do obličeje.
Trochu mě zaskočila. Spíš trochu víc. Vždyť paní doktorka plašila, že to asi ani nikdy nepůjde. No, není čas se zaobírat zbytečnostmi. Teď je potřeba udělat to nejdůležitější: naplánovat zapíjení.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)