Ruka a tenisová raketa - napsala Tereza Bulková

"Jdeme na to! Musíme trénovat!"
"Už zase? Vždyť tímhle tempem se nedá žít!"
"Neodporuj! Máš nový výplet, tak tě nemůže nic bolet!"
"Bolí mě tělo! Mlátíš do toho hlava ne hlava! Vidíš ty šrámy?"
"Nic se nedá dělat napůl a ty víš, že já jdu do všeho na plno! Vždyť už mě znáš!"
"Znám, a proto si po dnešku přeji novou omotávku, barevnou."
"Až podle výkonu. Někdy si říkám, jestli je ta prohra tebou nebo mnou."
"No jistě, že tebou! Já jsem vždy bez viny."
"Ano, ty jsi má prodloužená ruka."

Na druhém konci světa - napsala Tereza Bulková

Kostarika

Ona klíče v ruce, upřený pohled na mě. Já hrnek kafe v ruce, upřený pohled na ni. Trvalo to pár vteřin a následoval výkřik obou zároveň: „Co tady, sakra, děláš?!“
Užívám si vysněnou cestu po Střední Americe. Čekala jsem, že potkám mnoho nových tváří, seznámím se s novými lidmi. Ale rozhodně jsem nečekala to, co přišlo, když jsem si vychutnávala ranní šálek božské kostarické kávy.