Poprvé - napsala Sára Sošková

„Proč já jsem si to proboha tenkrát na ty narozeniny přála?“ ptám se sama sebe, když vidím, jak se několik kilometrů nad zemí v malém polorozpadlém letadle otvírají dveře.
„Tak a teď už je to jedno. Buď to prostě přežiju anebo ne.“
Automaticky vstávám a pomalu se přibližuji ke dveřím.
A najednou tma, mozek návalem strachu a adrenalinu vypíná. Už vidím pouze tu obrovskou propast mezi letadlem a zemí, kterou v následujících patnácti minutách musím zdolat.
Skáču. Točím se.