O Hoznauerovi, pocitu bezpečí a Mikyškovi - napsal Lumír Vitha

Pan profesor Hoznauer byl vynikající učitel a předpokládám, že je to stále skvělý člověk. Když přišel do hodiny ve svém typickém předklonu, s nějakou složkou pod paží, lokty pošité koženkovými nášivkami, aby si neošoupal sako nebo svetr, člověk měl pocit, jako kdyby přišel Ježíš zkříženej s kamarádem ze školky.

Nad fotografií profesorského sboru - napsal Lumír Vitha

Koukal jsem na fotku učitelského sboru. Moc jsem jich nepoznal. Pan profesor Hoznauer, zahleděný vzhůru, Kiš alias pan ředitel Mikyška hledí před sebe, obklopen zástupkyněmi Martínkovou a Hobzekovou. Je tam chemikářka paní profesorka Peterková, fyzikářka Fojtová. Poznal jsem tělocvikářky Filípkovou a Vosmíkovou. Zeměpisářku Holou, francouzštinářku Voříškovou a to je asi všechno. Víc už dohromady nedám. Chybí tam legendární dějepisář Lukáš Tejnor,  matykář "Pepa" Brada, tělocvikář Brožek a Vránek, pan profesor Rašín...A taky školník se svým harlekýnem! Nechával nás kouřit v kotelně, pacholek. Co jsem se natrápil, než jsem se to odnaučil... Asi si zase skočím, až půjdu okolo, ke Klokoči na jedno. Sibiř už je zrušená...