Kliknutím na nadpis se vám dole pod fotografií zobrazí odkaz na video

Podívejte se na Všechnopárty - diskusní duel Dany a Karla Šípa

Karel Šíp prosí Danu, aby už nic neříkala, že "po čtvrté najíždí do závěru". "Čtyři konce jsou špatně!" reaguje spi...

2. ledna 2018

O Hoznauerovi, pocitu bezpečí a Mikyškovi - napsal Lumír Vitha

Pan profesor Hoznauer byl vynikající učitel a předpokládám, že je to stále skvělý člověk. Když přišel do hodiny ve svém typickém předklonu, s nějakou složkou pod paží, lokty pošité koženkovými nášivkami, aby si neošoupal sako nebo svetr, člověk měl pocit, jako kdyby přišel Ježíš zkříženej s kamarádem ze školky. Nemůžu říct, že bych ho měl rád. To byl jinej vztah, co jsem k němu cítil. Byla to směs úcty, respektu a takového zvláštního uvolnění a pocitu bezpečí a jistoty... A to i tehdy, když přinesl kompozice z češtiny, oznámil, že všichni mají pětku, ale že aby byl spravedlivý, musel ty pětky nějak dál rozlišit. A tak dal za každou pětku lomítko a za lomnítkem připsal takové volnější hodnocení. Kdo měl 5/1, ten ještě v rámci těch pětek alespoň něco předvedl, naopak kdo měl 5/5, selhal ale opravdu totálně...
Co jsem se ani v jednom rozhovoru nedočetl, je fakt, že pan profesor Hoznauer byl i skvělý ruštinář. Objevil pro nás, nebo lépe přiměl nás objevit klenoty ruské literatury - od klasiků Puškina, Gogola, Dostojevského, až po moderní autory - Bulgakova či Pasternaka. A Solženicyna, pochopitelně, ačkoliv toho skrytě. Doba byla taková. A tím se dostávám k další věci, o které se v rozhovorech nemluvilo. Ke vztahu mezi profesorem Hoznauerem a ředitelem Mikyskou. Pan ředitel Mikyska byl zvláštní člověk. Obrovský chlap, hřmotný, nekompromisní, přísný, z dnešního pohledu ukrutný sexista a šovinista (studentky oslovoval "slepice" a nerozpakoval se hlásat, že dívky na gymnázium nepatří). Kromě toho to byl velmi pevně zakotvený komunistický funkcionář. A přesto držel na škole člověka s tak pošramoceným kádrovým profilem, jako měl profesor Hoznauer. To je něco, čemu jsem nikdy nepřišel na kloub a co bych někdy rozlousknout chtěl. Ani ne tak ve vztahu k panu profesorovi, ale k řediteli Mikyskovi.
Pan ředitel Mikyška také hrál jako Funkcionář ve filmu Nejistá sezóna. Hrál tam sám sebe. Ostatně - jeho vazby na Divadlo Járy Cimrmana jsou další tajemství tohoto záhadného pána... Byl to on, kdo jim po vyhazovu z Malostranské Besedy zajistil domovskou scénu v Branickém divadle? A role Funkcionáře byla jakýmsi vyjádřením vděku? Kdo ví? Moc bych chtěl vědět, pane profesore, jak to mezi vámi dvěma bylo. Nebo se k tomu nechcete vracet?
Odpověď profesora Hoznauera: "Byli jsme velcí a dlouholetí kamarádi (kdysi v 50.letech jsme učili na stejné jedenáctiletce, kde se to přátelství zrodilo) - to byl důvod, proč mi ředitel Mikyška po r. 68 pomohl."

Žádné komentáře:

Okomentovat