Dva jeleni - NAPSALA KRISTÝNA KUČMÍNOVÁ

Byli takhle dva jeleni, co se snažili o jednu krásnou a mladou laň. Každý z nich byl majestátní
v něčem jiném. Jeden měl obrovské parohy. Druhý zase uměl rychleji běhat.
Když nastal čas říjí, tihle dva se mohli přetrhnout o půvabnou laň.
„Uhni mi z cesty!“ povídá jeden druhému, když se potkají v půli cesty.
„Proč bych to měl jako dělat?“ oponuje druhý.
„Jdu se ukázat mé nádherné dámě, Jak statný a rychlý jsem.“ Prsí se první.

Metafory - cvičení podle Reného Nekudy

René Nekuda

Přivonět si k benzínu je jako náraz nepozorného chodce do pouliční lampy.

Hašlerka vypadá jako utržený knoflík z dědova kabátu.

Podzimní vítr zní jako osamocený flétnista v orchestřišti, kdy ostatní čekají ve frontě na kafe.

Sebepoznání je jako pozvánka na sraz abiturientů po 30 letech, buď na něj půjdete nebo raději ne.

Bolest zubů je jako 10 vos na šunkovém chlebíčku hladového.

Noční bouřka je hořká jako kapky na kašel na jazyku dítěte.

Ranní slunce chutná jako právě narozené dítě z matčina lůna.

Hudba zněla těžce jako nákupní tašky donesené do bytu 6. patra bez výtahu.

Její hlas voní sladce jako pusa dítěte na babiččinu tvář.

Jeho chůze zní jako kapky deště bubnující na okenní římse.

(Johana Mertová)

Ach, zase to očkování - napsala KRISTÝNA KUČMÍNOVÁ

„Ach jo, mami. Vážně musím k paní doktorce?“ zeptám se své maminky.
„Karolínko, víš, že se na tebe paní doktorka musí podívat.“ Odpoví mi maminka, když vystupujeme z auta před nemocnicí a pomalu kráčíme za velké, prosklené dveře.