![]() |
| Fakulta designu a umění v Plzni |
Medvěd oběhne pětkrát les, aby shodil přebytečná kila, poté se vyválí v lučním kvítí, aby voněl, a nakonec si kostrou králíka vymlátí zubní kámen z tlamy, aby se mohl lépe líbat.
![]() |
| Fakulta designu a umění v Plzni |
![]() |
| René Nekuda |
Přivonět si k benzínu je jako náraz nepozorného chodce do pouliční lampy.
Hašlerka vypadá jako utržený knoflík z dědova kabátu.
Podzimní vítr zní jako osamocený flétnista v orchestřišti, kdy ostatní čekají ve frontě na kafe.
Sebepoznání je jako pozvánka na sraz abiturientů po 30 letech, buď na něj půjdete nebo raději ne.
Bolest zubů je jako 10 vos na šunkovém chlebíčku hladového.
Noční bouřka je hořká jako kapky na kašel na jazyku dítěte.
Ranní slunce chutná jako právě narozené dítě z matčina lůna.
Hudba zněla těžce jako nákupní tašky donesené do bytu 6. patra bez výtahu.
Její hlas voní sladce jako pusa dítěte na babiččinu tvář.
Jeho chůze zní jako kapky deště bubnující na okenní římse.
(Johana Mertová)