Čínská zeď - napsal Jiří Maňas

Šli. Šli dlouhých devadesát dní. Šli každý z jedné strany čínské zdi. On ze severu, ona z jihu. A to
všechno pro to, aby si rozmysleli co druhému řeknou, až se potkají. Rozejdou se, nebo zůstanou spolu? Pršelo, svítilo slunce, znavení usínali za chůze. To všechno kvůli tomu druhému. Uprostřed se potkali, zahleděli se do očí. Ten pohled nikdy nezapomenou.

Páteční večer - napsal Jiří Maňas

Na stole stojí rozpitá piva. Plzeň ležák. Popelník plný nedopalků ukazuje, že dnes má podnik opravdu
napilno. Skoro není slyšet vlastního slova. Jako každý pátek chodíme zhodnotit s kamarády uplynulý týden. Ani nevím kdo objednal panáky.
“Uvažuju o novým autě”, svěřuje se nám Petr. “Jenom nevím, jestli mám koupit naftu nebo benzín”. “Nafta je pro traktory”, ozve se z druhého konce stolu. “Můj švagr má servis a říká že jedinej spolehlivej motor je benzín”.
Kdo to je? Toho neznám, asi něčí kamarád. Už stárnu, přestávám si pamatovat lidi.