Cestovatelské metafory

Španělské býčí zápasy jsou jako Trantinovy filmy. Hlavní hrdina vždy zemře v kaluži krve.

Eiffelova věž je jako dáma, která stojí nohama na zemi, ale hlavu má v oblacích.

Pohled do Grand Canyonu je jako pohled do ženského výstřihu, který jde nebezpečně hluboko.

Chorvatské pláže mi připomínají sardinky v konzervě. Všichni se tlačí tělo na tělo ve vlastní šťávě. 

Hora Říp je pro Čechy jako Děvín pro Slováky.

Potápění v korálovém útesu je jako z filmového plátna, kde sleduju film Hledá se Nemo pořád dokola.

Setkání s chudobou v Indii je jako zrcadlo.
Římské koloseum působí jako dům v rekonstrukci, kde ještě nestihli zasadit plastová okna.

Cesta k protinožcům je jako vyšetření u zubaře, kdy netrpělivě čekám, až to všechno skončí.

(Eva Kopecká)

I cesta môže byť cieľ - napsala Eva Kopecká

Foto: autorka

„Odkiaľ si, koľko dní už putuješ a kam dnes mieriš?“ Všetky rozhovory na ceste sa začínali rovnako. Spýtal sa ma to aj Talian Angelo, ktorý si robil štatistiku mien a národností pútnikov, ktorí kráčali smerom do Santiaga de Compostela. Bola som prvá Eva, na ktorú doteraz v Španielsku narazil. Na to mi zamával mi rukou na pozdrav: „Buen, camino...“ a zmizol za prvou zákrutou.