Sladké UFO - napsala Alexandra Safi Narwa

Francouzi jsou prý gurmáni každou svou buňkou. Proto se jen nestačím divit, že mají ve svých pekárničkách také něco, co vypadá jako rozpláclý croissant, na kterém přistála, nebo spíše havarovala placatá sušenka s malými tečkami.

Dobře, nebuďme předpojatí, a pojďme ochutnat instagramový zázrak zvaný Crookie. 

A světe div se, vznikl v Paříži, nikoliv v USA! Patrně když se jistý pekař už asi nudil, vložil sušenkové těsto dovnitř croissantu, navrch položil další sušenky a šup s ním do trouby.

Deset důvodů, proč necestuji - napsal Marek Bucko

1) Dopravní prostředek
Opravdový cestovatel cestuje pěšky, vlakem, na zvířeti a jinými dobrodružnými způsoby. 

Pěšky dojdu maximálně do sousední vesnice. Ve vlaku jsem odkázán na to, kam vedou koleje. 

Ty v celém Česku, pokud vím, vedou vždy do:
„Kolína, Pardubic, České Třebové a Bohumína!“ Jiná města nikdy v nádražním rozhlase neslyším. Jenže do žádné z těchto destinací cestovat nehodlám.
Jakékoli zvíře, kterému jsem schopen vylézt na hřbet, není dle obecných zvyklostí považováno za jezdecké. A za druhé by mě neuneslo. Bavíme se zde o psovi, koze, praseti a podobných. Na zvíře, které mě unese, nevylezu a ještě se ho bojím.

Skleněná Šumava - napsala Bohuna Kopřivová

Od 13. století se v pohraničních horách našeho území začalo vyrábět sklo. Hlavním důvodem byly velké zásoby dřeva, které bylo potřeba, jak na tavení skla, tak na výrobu potaše /uhličitanu draselného/, který se získává pálením dřeva.
K nejstarším sklárnám v Čechách patří i sklárna v Anníně, ani ne 30 km od Železné Rudy. 

Annín leží mezi Sušicí a Kašperskými horami. Při návštěvě Šumavy je zajímavé se ve sklárně zastavit a dozvědět se něco o odvětví, které proslavilo naši zem.

Vydrž, bude líp - napsal Marek Bucko

Prolog

Srnec doběhne k Čertovu jezeru. Na okolí se snáší hustá mlha. Střela pod lopatkou ho bolí. Nějaký pud ho táhne k počátku Jezernímu potoka, který právě z Čertova jezera vytéká. Slyší hlasy pronásledujících lovců, přesto náhle ví, že vše bude v pořádku, že bude líp…
„Kde je ten srnec? Tady je krvavá stopa! No, ale tady končí! Ztratili jsme ho! Pojďte, světla ubývá a za chvíli tu i pro tu mlhu nebude nic vidět.“ A lovci mizí v potemnělém lese…

Jezerní zrcadlení - napsala Vendula Beaujouan Langová

Tráva prorůstající hladinou
jak vlasy rašící na tvé hlavě,
Oblaky letící nad krajinou
Co barví ti oči v šeď hravě.

Na skráních bují ti jehličí,
Uvnitř se třpytí oblázky něhy,
Kdo vydá se do hlubin jepičích,
Uzří tvůj nebeský obraz celý.

Jak necestovatel cestoval na kurz cestopisů do Železné Rudy - napsal Marek Bucko

Víkendový kurz v Železné Rudě 13.-15. září 2024

Už jsem nebyl dlouho na žádném prodlouženém výjezdním kurzu psaní. Na cestovatelský jsem se ale původně ani nehlásil.
„O čem tam tak píšete?“ ptal jsem se jednoho z „cestovatelů“, který se chystal na psaní cestopisů do penzionu U Sněžnice v Železné Rudě.

Jak mě zklamal Krakonoš - napsala Hana Hermanová

Foto: Miroslav Tomeš

„Jak jen je ta básnička od Skácela?“ snažím se rozpomenout si na malém venkovském nádraží, které žlutě svítí do temně modré ranní tmy. 

Jsou malá nádraží, kde nikdo nečeká? Najednou je v nás příliš člověka? 

Tak nějak, přibližně, ale můj mozek takhle brzo ráno ještě nefunguje. Na třetí koleji stojí vlak, který sem nepatří. Parní lokomotiva a dřevěné vagóny, na jednom vymalovaný československý lvíček.

Nový účes - napsala Nataša Richterová

Jezerní hora, Šumava

Možná vám připadá, že hory jsou jen nehybný kamenný masiv, který se kdysi dávno vlivem zemských sil vytvaroval, a teď už navěky bude němým svědkem lidských životů. Možná vám připadá, že ničivé orkány, sucho a kůrovec jsou pro hory katastofou a při pohledu na holé kmeny vás přepadne smutek a tíseň... 

Jenže hory nejsou kulisou pro vaše selfie, hory jsou živá bytost a navíc, každá hora má svůj úkol, svůj čas a své tajemství. A také své nálady a vrtochy.

„Myslím, že smrky už neletí,“ povzdechla si Jezerní hora. „Je to nuda. Takový tmavý a smutný.“
„Ty hloupá, copak jiného bys chtěla nosit na hlavě?” zaševelil svým hustým smrčím Svaroh, starý vážný soused Jezerní hory.
„V Bavorsku nosí hory svěží bukovou, vrbovou a jeřabinovou. A březové melíry!“ zasnila se Jezerka. „To je taková krása!“
„Hmm, nebo taky šedá suchá kůrovcová trvalá,” zašklebil se Svaroh.