Odnášel je všechny do mraveniště, aby byla zásobárna plná.
Už byl z celé té práce unavený, a tak se začal se rozhlížet a křičet. „Hej, kde jste kamarádi? Tahle hromada se neodklidí sama! Pojďte mi přece pomoct!!"
Musel chvíli čekat, ale přece jen se ze zatáčky po pár minutách přiřítil udýchaný mravenčí kamarád.„Promiň kámo, ale všichni jsou na poradě – královna má dlouhou řeč ohledně metodiky kladení vajec. Musel jsem prostě zdrhnout..."
„A nebudeš z toho mít problém?" strachoval se mraveneček.
„Hele - nebudu. Jen si představ, co se stane, až ta porada konečně skončí a všichni dostanou hlad."
Když porada skončila, byl už večer.
Královna se spokojeně rozhlédla po svých poddaných.
„Tak, metodiku máme schválenou. A teď se můžeme pustit do práce!"
Mravenci se rozběhli ven. Jenže slunce už zapadalo a nikomu se nechtělo vydávat za potravou.
„Co budeme jíst?" zděsila se královna.
„Já už mám hotovo," ozval se mraveneček. „Zatímco jste se radili, nanosil jsem zásoby na několik dní."
Královna chvíli mlčela. „A proč jsi nepřišel na poradu?" zeptala se nakonec.
„Protože jsem měl práci," odpověděl mraveneček.
Královna se zamyslela. Pak se obrátila k ostatním: "Zítra svolám mimořádnou poradu. Musíme prodiskutovat, jak omezit počet porad!"
Mraveneček si jen povzdechl, popadl další drobeček a vydal se do zásobárny.
Co z toho plyne? Kdo mnoho mluví, málo udělá.
