Neuhodneš, kdo Ti píše. Ty jsi já před čtyřiceti lety, já jsem budoucí Ty. Zůstaňme u tykání i přes dvougenerační rozdíl, vztahy jsou beztak složité – jsem Ti povinován úctou k předkům, ale ve svém čase jsem o mnoho starší než Ty ve svém. Můj dopis bude plný kázání a čtení levitů, smiř se s tím.
Abych dokázal, že jsem Tebou, odhalím, co jiný nemůže vědět: nedávno jsi ztratil občanku. Vrtá Ti hlavou, kde je. Zapadla Ti do gauče při návštěvě u tety. Objeví se za deset let při stěhování.
Jde mi o vlastní kůži, když Ti píšu, abych Tě chránil před chybami. Rada první: vyvaruj se dospělosti, toho krunýře převzatých mínění a hotových názorů zkostnatělých do nezměnitelnosti. A druhá rada: neschovávej se doma, exponuj se pestrostí světa. Neboj se umazat životem. Zakopat své hřivny, nedělat nic je horší než dělat chyby! Nechovej se, jako bys tu měl být věčně a všechno mohlo počkat. Stále se ptej: „Žiju dost?“, „Je mě dost?“
R. Rolland píše, že většina lidí v dospělosti jen těží z mohutnosti ducha, kterého dosáhli do svých osmnáctin – tak s sebou koukej hodit: kopej do hloubky, zvětšuj rozpětí, hochu, posouvej čáru obzoru, ať mám z čeho žít...
Svět je venku. S jednou výjimkou: knih se neboj – i ty jsou cestou ven, jen jinou…
Pokud jsi u ní a cítíš, že cítíš málo, odejdi včas. Dej svému citu jinde příležitost dorůst do velikosti Tvého srdce. Cokoli méně, co je vlažné nebo co jen doutná, je málo. Pokud Tvé síly nestačí vztah uvést do varu, rozdmýchat v něm plamen, je třeba jít. Možná i to je skryto za mými pozdními výboji. Zkusit, co ve mně bylo připraveno (co jsi ve mně připravil!) a já tomu svou rozvážnou volbou nedovolil vyrůst, stát se.
Možná se v mém životě stala chyba, když jsem přehodil vexle na trať „bezbolestná spokojenost“, ačkoli původně směřovala na horskou dráhou emocí a úporného hledání. Zase ten obraz z Bible – rovina Egypta a dramatická krajina Izraele. Čemu dát přednost? Touha a naděje jsou z dlouhodobého hlediska vysilující...
Není poctivější zůstat sám, připravený, až něco člověka osloví? Unést tu samotu a stále v sobě prostírat pro příchod nečekaného hosta? Udržovat sbalené evakuační zavazadlo – kufřík podstatného, abys neodvratným rozhodnutím následoval výzvu, třeba i spálil mosty.
… jo, a to, jak jsi kamarádil s Majdou, nebylo z její strany jen přátelství. Příště buď pozornější k signálům, které vysílají jiní lidé. Zavřelo se Ti okno vzácné příležitosti. To není první případ, kdy nemáš oči k vidění a uši k slyšení.
Pokud jsi u ní a cítíš, že cítíš málo, odejdi včas. Dej svému citu jinde příležitost dorůst do velikosti Tvého srdce. Cokoli méně, co je vlažné nebo co jen doutná, je málo. Pokud Tvé síly nestačí vztah uvést do varu, rozdmýchat v něm plamen, je třeba jít. Možná i to je skryto za mými pozdními výboji. Zkusit, co ve mně bylo připraveno (co jsi ve mně připravil!) a já tomu svou rozvážnou volbou nedovolil vyrůst, stát se.
Možná se v mém životě stala chyba, když jsem přehodil vexle na trať „bezbolestná spokojenost“, ačkoli původně směřovala na horskou dráhou emocí a úporného hledání. Zase ten obraz z Bible – rovina Egypta a dramatická krajina Izraele. Čemu dát přednost? Touha a naděje jsou z dlouhodobého hlediska vysilující...
Není poctivější zůstat sám, připravený, až něco člověka osloví? Unést tu samotu a stále v sobě prostírat pro příchod nečekaného hosta? Udržovat sbalené evakuační zavazadlo – kufřík podstatného, abys neodvratným rozhodnutím následoval výzvu, třeba i spálil mosty.
… jo, a to, jak jsi kamarádil s Majdou, nebylo z její strany jen přátelství. Příště buď pozornější k signálům, které vysílají jiní lidé. Zavřelo se Ti okno vzácné příležitosti. To není první případ, kdy nemáš oči k vidění a uši k slyšení.
Pamatuješ, jak Tě zranilo, když jsi procházel kolem nějakých holek a jedna pronesla, abys to slyšel: „Ten je ale hnusnej, co?“ Kódovaně si řekly, že se jim líbíš a chtěly vyprovokovat Tvou reakci. Nic jsi nepochopil, když ses odšoural ze situace s hlavou vtaženou mezi ramena...
V každém případě neutíkej z tanečních – skrze ritualizované a formalizované sekvence pohybů se Ti otevřou ženské náruče, ve kterých už zbývá jen kousek mezi standardní polohou tanečního páru a objetím z vášně…
Jak Ti píšu, odhalují se mi vlastní chyby. Zaokrouhlením rozdílu mezi „mít rád“ a „milovat“ na nulu jsem přišel o klíč k rozlišení osobního dovršení a ztráty.
Většina lidí ke svému životu pravou lásku nepotřebuje. Překáží a nutí člověka dělat záumné věci, které jdou za evoluční mechanismy přežití nejzdatnějších, za intence sobeckého genu, za logiku racionálního chování homo economicus.
Třeba lásku přeceňuji, třeba zaujímá v řádu světa mnohem menší místo a podružnější roli, než jí přisuzuji, ale teď jsem v duševním naladění, kdy nemohu popřát sluchu uvážlivosti a spořádanosti. Že by mi samo psaní Tobě otevíralo přístup k ryzosti Tvých odpovědí?
Obloukem se tím vracím k „umazání světem“ – nechej se zraňovat pokusy o naplnění své dispozice k lásce. Jen ta z našeho srdce dělá živé, pulzující maso ve skladu uzenin...
A ty vole, ten knírek nenos! Vypadáš s ním jako desperát.
Tvé budoucí já
V každém případě neutíkej z tanečních – skrze ritualizované a formalizované sekvence pohybů se Ti otevřou ženské náruče, ve kterých už zbývá jen kousek mezi standardní polohou tanečního páru a objetím z vášně…
Jak Ti píšu, odhalují se mi vlastní chyby. Zaokrouhlením rozdílu mezi „mít rád“ a „milovat“ na nulu jsem přišel o klíč k rozlišení osobního dovršení a ztráty.
Většina lidí ke svému životu pravou lásku nepotřebuje. Překáží a nutí člověka dělat záumné věci, které jdou za evoluční mechanismy přežití nejzdatnějších, za intence sobeckého genu, za logiku racionálního chování homo economicus.
Třeba lásku přeceňuji, třeba zaujímá v řádu světa mnohem menší místo a podružnější roli, než jí přisuzuji, ale teď jsem v duševním naladění, kdy nemohu popřát sluchu uvážlivosti a spořádanosti. Že by mi samo psaní Tobě otevíralo přístup k ryzosti Tvých odpovědí?
Obloukem se tím vracím k „umazání světem“ – nechej se zraňovat pokusy o naplnění své dispozice k lásce. Jen ta z našeho srdce dělá živé, pulzující maso ve skladu uzenin...
A ty vole, ten knírek nenos! Vypadáš s ním jako desperát.
Tvé budoucí já
Zadání: Napiš dopis svému osmnáctiletému já.
