Je ti 18 a máš mít život před sebou. To sice máš, ale pěkně zpackaný... Zatím vše, co jsi začala, to jsi pokazila. A to jsi měla tak pěkný start v patnácti. V devítce vyznamenání a hurá na střední školu. Sice nebyla dle tvého výběru, ale alespoň maturita se bude jistě hodit. Sklářská škola je také zajímavá, vždyť na ní studuje už tvoje sestra a ta ti je vždy dávána za vzor. Pravda, je na vše nadanější, jak ve škole, tak ve sportu. I na průmyslovce se jí daří, to jen ty jsi to nedokázala. Hned před prvákem na chmelu. Byla jsi dost rozjívená až někdy trochu drzá a pan profesor na chemii tě hned nemohl vystát. Ty jsi si z toho nic nedělala, přece jsi byla vždy premiantkou třídy, a tak tě nějaký profesor nebude pořád napomínat. Vždy jsi měla vlastní hlavu. Vůbec ses nepoučila ani po prvním ročníku, když jsi musela z chemie dělat reparát, přestože ti všechny ostatní předměty šly. Doufala jsi, že to bude dál lepší. Nebylo. Tvoje averze na pana profesora se stupňovala, ale i jeho k tobě. Když jsi měla už tři chemie, ještě fyzikální a organickou, tak ti to pan profesor nechal „sežrat“. No propadla jsi a nepomohly ani přímluvy ostatních profesorů, že jsi jinak dobrá a že by tě byla škoda. Prý se v životě neztratíš, když jsi tak skvělá. A tak teď přemýšlíš, co s budoucností, když jsi si to tak zavařila.
Co ti můžu poradit? „zamysli se nad sebou a uznej, že jsi to přepískla a že takhle nikam daleko nedojdeš. Přeci nejsi tak hloupá, aby sis myslela, že se kolem tebe bude točit svět a ty budeš dělat jen co chceš ty? To už dál opravdu nejde. Vzpamatuj se a přemýšlej, co budeš dělat dál! Přeci nechceš dřít někde v továrně, jako tvoje maminka, která byla sice nadaná, ale do školy z finančních důvodů nemohla a celý život toho litovala. Chtěla jsi být módní návrhářkou, s tím se musíš rozloučit, ale alespoň se vyuč, ať máš něco dokončeno. Pokud budeš chtít, školu můžeš studovat i dálkově. Ale chce to pokoru a žádnou paličatost. Mohla jsi se už poučit, že tvrdohlavostí nikam nedojdeš, tedy zvlášť, když to není namířeno k nějakým kvalitním cílům. Jsi jediná z celé rodiny, co nedostudoval a celá rodina se za tebe stydí. To ti není líto ani tvé maminky, která přes to, že měla i například opravdu hudební sluch, nemohla chodit ani na žádný hudební nástroj, natož hudební školu, po které tolik toužila. Co ta by za to dala. Tak se prosím tě probuď a začni nad sebou přemýšlet. Máš na to dva měsíce prázdnin.
Hlavu vzhůru, ať tě něco smysluplného napadne, vždyť jsi chytrá holka. Držím ti palce a přeji do života ten úspěch, co ti pan profesor předpovídal.
Tvoje lepší já
Co ti můžu poradit? „zamysli se nad sebou a uznej, že jsi to přepískla a že takhle nikam daleko nedojdeš. Přeci nejsi tak hloupá, aby sis myslela, že se kolem tebe bude točit svět a ty budeš dělat jen co chceš ty? To už dál opravdu nejde. Vzpamatuj se a přemýšlej, co budeš dělat dál! Přeci nechceš dřít někde v továrně, jako tvoje maminka, která byla sice nadaná, ale do školy z finančních důvodů nemohla a celý život toho litovala. Chtěla jsi být módní návrhářkou, s tím se musíš rozloučit, ale alespoň se vyuč, ať máš něco dokončeno. Pokud budeš chtít, školu můžeš studovat i dálkově. Ale chce to pokoru a žádnou paličatost. Mohla jsi se už poučit, že tvrdohlavostí nikam nedojdeš, tedy zvlášť, když to není namířeno k nějakým kvalitním cílům. Jsi jediná z celé rodiny, co nedostudoval a celá rodina se za tebe stydí. To ti není líto ani tvé maminky, která přes to, že měla i například opravdu hudební sluch, nemohla chodit ani na žádný hudební nástroj, natož hudební školu, po které tolik toužila. Co ta by za to dala. Tak se prosím tě probuď a začni nad sebou přemýšlet. Máš na to dva měsíce prázdnin.
Hlavu vzhůru, ať tě něco smysluplného napadne, vždyť jsi chytrá holka. Držím ti palce a přeji do života ten úspěch, co ti pan profesor předpovídal.
Tvoje lepší já
Zadání: Napiště dopis svému osmnáctiletému já
