 |
| Vladimír Jiránek |
V jedné malé zemi pod horami žil šikovný národ. Dobře se mu dařilo. Lidé měli střechu nad hlavou, dobré jídlo, pěkná auta a jezdili pravidelně na dovolené k moři i do hor. A také rádi pomáhali těm, které postihlo neštěstí či války. Jednoho dne se však objevily volební plakáty, na kterých stálo, že malá země pod horami je jako spálená pustina, vůbec nic v ní vůbec nefunguje, a že jen hové hnutí situaci zachrání.
„Nojo, my se vlastně máme špatně,“ řekli si lidé, „a to nové hnutí v čele s bohatým lidumilem nás povede k prosperitě!“
A tak si nové hnutí zvolili, aby jim vládlo. Lidumil chodil po náměstích, usmíval se a sliboval: „Uvidíte. Postarám se o vás. A začneme tím, že přestaneme pomáhat jiným, protože sami máme málo.“
Jenže za horami začalo hřmět. Nejdřív vzdáleně, pak čím dál blíž. A nakonec tak hlasitě, že se třásla okna. Lidumil však uklidňoval:
„Nebojte se. Za našimi horami se sice dějí různé věci, ale nás se to netýká.“
A tak zatímco lidé čekali na lepší časy, přišla bouře i k nim. A s ní drahota a nejistota. Jenže lakomé vládě a jejímu nespokojenému národu také nikdo nepomohl, protože podobní lidumilové už vládli všude.
Lidé si stěžovali: „Vždyť jste říkali, že bude lépe!“
Vládce však krčil rameny: „Ano, to jsme říkali. Ale kdo mohl tušit, že svět za horami existuje?!“
Poučení: Hory mají obě strany.
A tak zatímco lidé čekali na lepší časy, přišla bouře i k nim. A s ní drahota a nejistota. Jenže lakomé vládě a jejímu nespokojenému národu také nikdo nepomohl, protože podobní lidumilové už vládli všude.
Lidé si stěžovali: „Vždyť jste říkali, že bude lépe!“
Vládce však krčil rameny: „Ano, to jsme říkali. Ale kdo mohl tušit, že svět za horami existuje?!“
Poučení: Hory mají obě strany.
Původní poučení:
(Kdo si myslí, že se před světem schová za hory, ten nakonec zjistí, že hory mají obě strany.)
