,,Bez nás bys zpívat nemohla,” připomněly jí.
,,To bych sice nemohla, ale stále jsem ta důležitější,” naparovala se dál kytara. “Vy se totiž brzy ošoupete a potom vás hned vymění za nové,” vysmívala se.
,,Však ty se taky jednou ošoupeš a vymění tě za jinou! Stejně tě používá jenom, protože teď nemá na lepší,” zaskřípaly struny.
To v kytaře silně zadunělo.
,,Já vám dám, posmívat se mi, však vy uvidíte, což je toho pražec.”
Pokaždé, když si na ní dívka brnkala, kytara povolila ladící mechaniku a struny mrzutě zakňučely. A to se opakovalo do té doby, než je mladá virtuózka vyměnila.
S novými strunami to byla však stejná písnička. Kytara se s nimi opět pohádala a povolila je. A potom zase a zase a zase. Moc ji to bavilo. Smála se strunám a kroutila boky. To už se však nelíbilo majitelce tohoto strunného nástroje.
,,To už přece nemůže být strunami. Použila jsem jak ocetlové, tak nylonové a dokonce i niklové…ale ta kytara je prostě ošklivě pokroucená!” zlobila se.
A tak přišel den, kdy si dívka našetřila na novou strunomilnou kytaru a tu starší hodila s holým krkem do skříně.
,,Vždyť nejsem tak stará!” zoufala si kytara.
,,No vidíš, to máš za to, že jsi na nás byla zlá,” zpívaly si struny na nové kytaře, která jim pomáhala se rozeznít i do svrchních pater bytovky.
Poučení: I sebelepší a krásnější systém padne dříve a tvrději, pokud se ke svým vlastním chová bez úcty a respektu a hází jim klacky pod nohy. Takový systém nikdy nemůže sloužit širému světu.
Poučení: I sebelepší a krásnější systém padne dříve a tvrději, pokud se ke svým vlastním chová bez úcty a respektu a hází jim klacky pod nohy. Takový systém nikdy nemůže sloužit širému světu.
