„Něco je jinak…“ pomyslím si poté, co ráno vstoupím do své kanceláře.
Propisky v kelímku, kalkulačka, sešívačka, všechno stejný. Proč se usmívám jako pako a mám pocit jako půl vteřiny před usnutím?Jo! Je to ta nádherná vůně. Jasnej parfém - žádná toaletka. Důrazně květinový a kořeněný. Přitom rafinovaně jemný.
Prošla kolem moje asistentka. Je hezká, příjemná, podle kolegů i dostatečně nestoudná… Se mnou to ale nikdy nic nedělalo. Že by??? Nasál jsem nosem asi hektolitr vzduchu… Nic. Ne ne, není to ona. Trochu si i oddechnu.
„Betty, prosím vás, on byl někdo v mé kanceláři?“ zeptám se jí rovnou.
„Ne. Teda vlastně ano, uklízečka.“
Tak teď se teda pekelně zastydím a zčervenám.
„Jako paní Formánková?!“ vytřeštím oči. Jen ze zdvořilosti neřeknu stará Formánková, jak se tu o ní běžně mluví.
„Néé, bába prej omarodila, tak za ní zaskakuje její vnučka. Bude to tu mít chvilku jako brigádu. Je docela šikovná. Čtvrt na deset a už je uklizeno. Vidíte? Támhle jde domů, má hotovo!“
Vykloním se z okna a koukám zezadu na její nádhernou ženskou postavu a dlouhé vlnité vlasy. Černé jako uhel. Ještě s nima pohodí a načechrá rukou…
„Týýý vole…“ vypadne ze mě.
„Prosím?“ ptá se Betty.
„Ale nic, jen že zítra budu muset přijít dříve do práce…“ pronesu a zasním se.
„Betty, prosím vás, on byl někdo v mé kanceláři?“ zeptám se jí rovnou.
„Ne. Teda vlastně ano, uklízečka.“
Tak teď se teda pekelně zastydím a zčervenám.
„Jako paní Formánková?!“ vytřeštím oči. Jen ze zdvořilosti neřeknu stará Formánková, jak se tu o ní běžně mluví.
„Néé, bába prej omarodila, tak za ní zaskakuje její vnučka. Bude to tu mít chvilku jako brigádu. Je docela šikovná. Čtvrt na deset a už je uklizeno. Vidíte? Támhle jde domů, má hotovo!“
Vykloním se z okna a koukám zezadu na její nádhernou ženskou postavu a dlouhé vlnité vlasy. Černé jako uhel. Ještě s nima pohodí a načechrá rukou…
„Týýý vole…“ vypadne ze mě.
„Prosím?“ ptá se Betty.
„Ale nic, jen že zítra budu muset přijít dříve do práce…“ pronesu a zasním se.
