Králík se napřímil v křesle a pohlédl na Králičici: „Jak to myslíš?“
„No, přijde mi, že pět je málo.“
„To bohatě stačí,“ odvětil Králík.
„Já bych chtěla aspoň deset,“ posteskla si Králičice.
Králík jako muž činu, nic neřekl a konal ke spokojenosti Králičice.
Po půl roce za ním přišla Králičice a na Králíka nevrle spustila: „Jsem urvaná, nevyspalá. Děti neposlouchaj! Můžeš jim něco říct!?“
Králík z křesla zařval směrem ke svým deseti potomkům. „No tak! Co říkala máma!?“
Králičice vzala ruce do dlaní a rozplakala se.
Poučení: Co si přeješ, nehaň!
Původní verze:Králičice si večer stěžuje Králíkovi. „Hele Králíku, já mám takový pocit, že letošní vrh, byl takový slabý.“
Králík se napřímí v křesle a pohlídne na Králičici: „Jak to myslíš?“
„No, přijde mi, že pět je málo.“
„To bohatě stačí,“ odvětí Králík.
„Já bych chtěla aspoň deset,“ posteskla si Králičice.
Králík jako muž činu, nic neřekl a konal ke spokojenosti Králičice.
Po půl roce za nim přijde Králičice a na Králíka nevrle spustí: „Jsem urvaná, nevyspalá neposlouchaj! Můžeš jim něco říct!?“
Králík z křesla zařval směrem ke svým deseti dětem. „No tak! Co říkala máma!?“
Králičice vzala ruce do dlaní a rozplakala se.
Poučení: Co si přeješ, nehaň!
Králík se napřímí v křesle a pohlídne na Králičici: „Jak to myslíš?“
„No, přijde mi, že pět je málo.“
„To bohatě stačí,“ odvětí Králík.
„Já bych chtěla aspoň deset,“ posteskla si Králičice.
Králík jako muž činu, nic neřekl a konal ke spokojenosti Králičice.
Po půl roce za nim přijde Králičice a na Králíka nevrle spustí: „Jsem urvaná, nevyspalá neposlouchaj! Můžeš jim něco říct!?“
Králík z křesla zařval směrem ke svým deseti dětem. „No tak! Co říkala máma!?“
Králičice vzala ruce do dlaní a rozplakala se.
Poučení: Co si přeješ, nehaň!
