Lásku, řád a nohy v teple.
Co chce ona?
Lásku, právo na chaos a cukroví.
Patří k sobĕ, to ví.
Lepší už nepřijde.
Ale i to, co je, už je dobré.
Po 40 letech to musí být dobré, jinak by byl život pouhá fasáda.
A fasáda to není, ještě pořád padají vĕty jako:
"Musíš se zmĕnit!!"
"Kdyby tys aspoň jednou pochopil..."
"Jaktože to ví tvá matka??"
"S Pepíkem odvedle bych byla šťastnĕjší..."
On platí účty a ironizuje.
Ona si udržuje dobrou náladu třpytem ve sklenici a vírou ve smysl všeho dĕní.
A pak se vidí pod tím stromem.
Je mega obrovský, voní a svítí. Budou Vánoce.
Mají tam sraz s druhým párem, sami by nešli.
Ona je vyjímečně přesná a on necítí arytmie.
Ale nĕco cítí.
Ona se blíží davem a jako vždycky trochu trkatĕ skáče. Dýchá pusou a už z dálky se na nĕj bĕlí úsmĕvem. Vidí ho jasnĕ.
Jeho pohled říká, že by to udĕlal znovu. To rozhodnutí, že jedinĕ s ní. Ty dĕti, ten žitý život.
Za brýlemi se blýskne slza. Přituhuje.
