Nehybný - napsala Hana Procházková

Přibyl tu nový pouliční talent. Celý natřený do bronzu a sedí na lavičce. Není to neobvyklý pohled ve velkoměstě, podobných je tu mnoho. Ale je prvním, kterého jsem potkal cestou do práce. Už tak časně po svítání tu sedí. To je vlastně ten jeho trik, sedět nehybně na lavičce. To bych přeci zvládl i já! 

A zrychlil jsem své tempo chůze.
Sedí tam stále, i při mé cestě zpátky. Snad tu sedí déle, než já v práci. Možná tu přeci jen bude něco k obdivu.
Už uplynul skoro celý měsíc a on tam stále je, poctivě každý den, stejná póza a stejně bronzově. Začínám se bát, jestli je to vůbec možné. Přeci to nemůže být jediná věc, co za ten den dělá. Kdy jí? Kdy spí? S kuriozitou jsem se dnes odvážil přistoupit blíže. Podíval jsem se mu do očí, ty přeci bronzové nebudou. Ale ony byly. Konečně mi to došlo. Já se celou dobu díval na novou sochu, přesvědčivě bronzového muže.

Napište příběh podle vzorce:
1. někdo někam jde, něco tam zažije,
2. jde tam druhý den (nebo za nějakou kratší dobu) a potvrdí si to,
3. jde tam za rok (nebo za delší dobu) a zjistí, že vše bylo jinak