Hašlerka je malý krystal, který tě vyléčí.
Podzimní listy šepotají do ucha o nadcházejícím chladu kruté zimy.
Sebe poznání je zrcadlo, ve kterém vidíš svou podstatu.
Ranní slunce dává naději, která neexistuje.
Láska je jako plamen, který zahřeje, ale může i spálit.
Láska je jako pizza: každý má rád jinou, občas spálí, ale ve správný moment je dokonalá – i když už vystydla
Hašlerka je jako polibek zimy
Noční bouřka je jako dětský pláč
Podzimní vítr je jako malé jehličky v kůži
Sebepoznání je jako spletitý labyrint
Ranní slunce je jako maminčino objetí
Noční bouřka vyvolaná jásajícími fotbalovými fanoušky po vstřeleném gólu se rozlehla celým městem
Podzimní vítr je jako polibek nostalgie
Sebepoznání je jako pohled do zrdcadla
Ranní slunce prosvítá oknem jako záře reflektorů
objatie, čo nehou pripomínalo nočnú búrku
jesenný vietor - chladný šepot odchádzajúcich dní nesúci vôňu spomienok
sebapoznanie bolo hlboké, no temné ako pohľad do kamennej studne
ranné slnko mi bolo anjelom, poslom dobrých správ, rukou, čo vytiahla ma zo zlého sna
Noční bouřka – může po tmě znít jako konec světa
Podzimní vítr – je více vlezlý, než kočka před monitorem
Sebepoznání – jako skládání puzzlí bez předlohy
Ranní slunce – bodá do oka jako sto jehel
noční bouřka je symfonie hromů a deště odehrávající se za oponou tmy
podzimní vítr je studená sprcha po horkém létě
sebepoznání je hluboká studna
ranní slunce jsou neodbytné prsty lechtající spící tváře
Noční bouřka jako nečekané přepadnutí zármutku
Podzimní vítr jako připomínka ubýhajícího času.
Ranní slunce jako pozdrav nového dne
Podzimní listy šepotají do ucha o nadcházejícím chladu kruté zimy.
Sebe poznání je zrcadlo, ve kterém vidíš svou podstatu.
Ranní slunce dává naději, která neexistuje.
Láska je jako plamen, který zahřeje, ale může i spálit.
Hašlerka je jako polibek zimy
Noční bouřka je jako dětský pláč
Podzimní vítr je jako malé jehličky v kůži
Sebepoznání je jako spletitý labyrint
Ranní slunce je jako maminčino objetí
(Sabina Samenová)
Láska je jako západ slunce
Hašlerka je jako osvěžujcí ledová sprcha pro naše ústaNoční bouřka vyvolaná jásajícími fotbalovými fanoušky po vstřeleném gólu se rozlehla celým městem
Podzimní vítr je jako polibek nostalgie
Sebepoznání je jako pohled do zrdcadla
Ranní slunce prosvítá oknem jako záře reflektorů
(Mark Ezzeddine)
Láska, čo som cítila mi bola tichým zemetrasením srdca
Hašlerka je ako hašlerkový bozkobjatie, čo nehou pripomínalo nočnú búrku
jesenný vietor - chladný šepot odchádzajúcich dní nesúci vôňu spomienok
sebapoznanie bolo hlboké, no temné ako pohľad do kamennej studne
ranné slnko mi bolo anjelom, poslom dobrých správ, rukou, čo vytiahla ma zo zlého sna
(Lota Šimončič)
Láska – zní jako orchestr
Hašlerka – vypadají jako očka plyšákaNoční bouřka – může po tmě znít jako konec světa
Podzimní vítr – je více vlezlý, než kočka před monitorem
Sebepoznání – jako skládání puzzlí bez předlohy
Ranní slunce – bodá do oka jako sto jehel
(Hana Procházková)
Láska je oceán, klidný i bouřlivý, krásný, ale slaný
hašlerka je zima v papírové krabičcenoční bouřka je symfonie hromů a deště odehrávající se za oponou tmy
podzimní vítr je studená sprcha po horkém létě
sebepoznání je hluboká studna
ranní slunce jsou neodbytné prsty lechtající spící tváře
(Barbora Smýkalová)
Láska je jako skládání puzzle z dvou různých stavebnic, většinou blbost ale občas to do sebe nějak zapadne.
Hašlerka je jako ananas na pizze, dokážeš pochopit, že ji má někdo rád, ale nevěříš, že by ji někdo miloval.Noční bouřka jako nečekané přepadnutí zármutku
Podzimní vítr jako připomínka ubýhajícího času.
Ranní slunce jako pozdrav nového dne
(Alena Janková)
