Na severu ostrova nalezneme rozsáhlou přírodní rezervaci Yum Balam, bohatou na tropickou faunu i flóru a rozkládající se na 154 000 arů vod i země. Část této rezervace, mangrove u Lazaro Cardenas, se dá objevovat i po řece na kajaku.
Za svítání tedy spolu s naším průvodcem táhneme jemným plážovým pískem mohutné bleděmodré mořské kajaky spolu s pádly do moře. Položíme je na hladinu, natáhneme plovací vesty a vzhůru do mangrovového lesa! Je příliv a vlny nás samy unášejí k ústí řeky. Sledujeme nachový východ slunce za zvuků ptačí snídaně. Orel bělohlavý polyká na pahýlu stromu svůj úlovek, potemnělý kormorán na ztrouchnivělém kmeni nenasytně loví ryby a fregatka se snaží skrýt v ústraní, ale výrazná náprsenka ji odhalí...
Vjíždíme do nitra mangrovu a přibližujeme se ke stromům jakoby vrůstajícím do řeky. Některé jsou posety žlutými květy. Slovo „manglar“ (česky „mangrovník“) znamená v překladu strom zkroucený vlivem přílivu a odlivu a větru. Náš průvodce vysvětluje, že na Holboxu najdeme primárně dva druhy tropických mangrovníků, a to černé a červené. Tyto stromy jsou důležité pro odvrácení eroze pobřeží, ale i pro živočichy, kteří nacházejí útočiště mezi jejich kořeny (ryby, korýši, měkkýši) či v jejich korunách (ptáci). „A jak se od sebe liší?“ ptám se. Černý mangrovník má pouze vzdušné kořeny, díky nimž přijímá kyslík k přežití ve slaných oblastech. Kořeny se táhnou i několik metrů od porostu v bahně. Oproti tomu červený mangrovník má klenuté podpěrné kořeny odolné působení vln, a tak často bývá v první linii. A skutečně, čím dál jsme v mangrovu, tím více mangrovníků s dlouhými visícími kořeny potkáváme. Kolem jejich klikatých kořenů se prohánějí ve vodě hejna ryb. Ejhle se v tom podvodním zmatku něco většího pohne, vypadá to jako tlama krokodýla číhajícího na kořist. Radši zabereme, abychom unikli nebezpečí.
Když vzhlédneme od kořenů mangrovníků na obzor, spatříme červeno růžové kolosy s hlavou ponořenou pod hladinou. Tiše se skryjeme v záhybu řeky a pozorujeme z blízka tu parádu. Skupinka karibských plameňáků si vychutnává krevety a další pochoutky. Jsou monumentální oproti svým jihoevropským příbuzným, měří až 1,5 metrů a mají krásné rudé zabarvení peří na křídlech. Po chvíli plameňáky zneklidní přihlížející volavka. Obracíme kajak a napínáme své síly, abychom pádlovali proti přílivu k moři.
Míjíme pár na stromech krčících se nabělených pelikánů a zastavujeme u vejce mořského krokodýla. Náš mayský průvodce vytáhne z batohu obrovskou mořskou lasturu, a jak je dávným zvykem, musíme na ni zahrát na rozloučenou mangrovu. Za doprovodu ptačího osazenstva rezervace se propádlováváme mořskými proudy do cíle. Naštěstí mořské dno je tu mělké.
Holbox teď známe i z druhé strany, ryzí, bez záře reflektorů.
