26. ledna 2023

Smrt v hotelu Ráj - napsal Martin Tomášek

"Ahoj kámo. Nuda, co?" oslovila mě mužatka, která si přisedla na barovou stoličku vedle mě. "Nepůjdeme radši ke mně a neužijeme si večer po svém?"
"Co ten babochlap po mně chce?" pomyslel jsem si.
"Díky za nabídku, ale nemám zájem," odpověděl jsem a myslel si, že ten hermafrodit se zvedne a s grácií sobě vlastní zmizí a já tady budu moct dokončit svoji sebedestruktivní opileckou misi. To jsem se ale hrubě spletl. 
,,Á vidím, že do sebe kopeš jednoho panáka za druhým. Děje se něco?''
Ani nevím, jak dlouho jsem si s ním nebo s ní povídal, ale vím, že jsem jí nebo jemu vyklopil vše, co se dalo, a možná i to, co se nedalo. Pak se se mnou zatočil svět a já jsem se o pár hodin později probudil na posteli nasáklé krvi s hermafrodím tělem vedle sebe.
Tělo už nejevilo známky života, když jsem si mrtvolu prohlížel, bylo naprosto jasné, že se jedná o staršího muže 55 až 65 let. Paruku měl spadenou až na hrudi, hlavu a obočí měl naprosto holou, tak jako to mívají lidé po chemoterapii.
Když jsem sjel pohledem o něco níž, všiml jsem si hlubokých řezných ran na pravém zápěstí. 
Kousek od levé otevřené dlaně ležel zakrvácený nůž - podřezal si žíly.
Instinktivně jsem se rozhlédl po místnosti. 
Uviděl jsem obálku na stole. Otevřel jsem ji.

Milý synu,
nemám rád, když se chodí kolem horké kaše, takže rychle a stručně. Od tvojí matky jsem odešel, asi před třiceti třemi lety, když mi řekla, že je těhotná. Já dítě nechtěl. Chtěl jsem si užívat všeho, co život nabízí plnými doušky. 
Před půl rokem, když mi doktoři řekli, že léčba rakoviny varlat nezabírá a zbývá mi maximálně půl roku života, najal jsem soukromého detektiva, aby tě našel.. 
Když jsem tě viděl u baru, bez váhání jsem šel za tebou. Viděl jsem tvoji nechuť se se mnou bavit, proto jsem ti do posledního panáka hodil prášek na spaní a dotáhl tě sem do pokoje hotelu Ráj, abych tě měl nablízku aspoň v mých posledních minutach. Dívám se na tebe, jak tady klidně spíš, a tečou mi po tvářích slzy….
Sbohem synu


V okamžiku, kdy jsem odložil dopis, někdo zazvonil. Otevřel jsem dveře a uviděl čtyři muže jak na mě ziraji. Podíval jsem se dolů. 
,,Do prdele krev!" pomyslel jsem si. V další vteřině jsem byl přitlačen obličejem ke zdi a slyšel jsem několik nohou probíhat kolem.
,,To není, jak…"
,,Mlčte!"
,,Pane bože tady to vypadá! Je tady!" ozvalo se od postele. 
Cvakla pouta. 
,,Máte právo nevypovídat."
,,To je omyl!!! Na stole je dopis na rozloučenou adresovaný mně."
,,Šéfe, šéfe, má pravdu!" ozvalo se z ložnice. Chlápek, co mě držel, šel do ložnice. Když se vrátil, cvakla pouta, položil mi soucitně ruku na rameno. ,,Omlouvám se."
,,Kdo vás sem poslal?"
,,Recepční si všiml, že host dlouho nevyšel z pokoje, tak nás zavolal."
 
,,Alfa jedna volá alfu pět, potřebujeme záchranku do hotelu ráj. Pravděpodobně tu máme sebevraždu . "
,,Rozumím." 
O patnáct minut později, když přivolaný lékař konstatoval smrt a policisté po vysvětlení situace recepčnímu odjeli, já odešel z hotelu domů v zakrváceném tričku. Doma jsem ho spálil, osprchoval jsem sem se, lehl si do postele a usnul neklidným spánkem.





 




.