Ztracen v dešti - napsala Barbora Macko

Cítím ten pocit prázdnoty,

jež dusí mě ve své mocnosti.
Jsem ztracen v dešti,
potácím se potají
uprostřed stromoví duší.

Zpívám prázdné noty,
co našel jsem ve své minulosti,
ptám se, kdo je usuší,
ale jsou příliš těžké od temnoty.


Nic víc než upřímnost.
Tolik bylo katastrof.
Propadnout něžnosti
Umírám v čisté temnotě,
ve světě plném bolesti
stavím dům na písku.

Z představ mých pletu si deku,
a třeba pochopím,
co odehrává se vevnitř v člověku.