16. června 2022

Hodina života obyčejného muže - napsala Vendula Beaujouan Langová

Už od rána sedím v kanceláři nad tímhle zatraceným textem. Vůbec mi to nemyslí, má produktivita rovná se nule. V poslední době jsem si na to zvykl. Nikam nepostupuju. Stojím na místě a prostě se jen tak plácám. Na svůj život radši ani nepomýšlím...
Včera večer mi manželka sehrála jednu z těch svých žárlivých srdceryvných scén poté, co ze mě při návratu domů ucítila cizí parfém. Nemám sílu na cokoli odpovídat, ani cokoli řešit. Asi si dám trochu pauzu. Nejradši tak vegetuju jako... Jo, jako lilek! Hezky zaoblený lilek s pevnou dužninou a přitažlivou slupkou! 
Potřeboval bych toho tolik zvládnout: zaplatit pojištění domácnosti, nechat si podrazit boty, zajet na technickou, koupit si další japonskou single maltku a doutníky, objednat děti na rovnátka, koupit dárek na usmířenou pro manželku, koupit pugét červených růží pro Lucii, vyměnit píchlou duši Veronice, domluvit si rande s Marií - jsem zvědavej, jak v reálu vypadá - a taky bych se měl nechat vyšetřit na pohlavní choroby a zajít na EKG. Ale hlavně bych potřeboval dovolenou!
A co kdybych to všechno pustil z hlavy! Ty jo, už je jedna! Půjdu ven na slunce pozorovat cvrkot, poslechnout si nějaký podcast a sníst si při tom sendvič. Prudce se zvednu ze židle, popadnu tašku, nasadím si sluneční brýle a vyrážím. Vystojím frontu u stánku a pak se usadím v parku na trávníku a pozoruju gymnazisty. 
Jo, holky mají ucházející nohy i půvabné zadečky, závidím těm klukům. Tohle jsem na gymplu nějak promarnil a ve čtyřiceti je trochu trapný chtít to vše dohánět. Potáhnu do sebe kouř z cigarety na uklidněnou a už musím zpátky. Nic jsem dnes neudělal a zase je čas vyzvednout děti...
Zamířím si to k východu a náhle znejistím. Rozhodným krokem se ke mně blíží povědomá atraktivní bruneta. To snad ne, zrovna tu jsem tady potkat nechtěl! 

Z toho se tedy nevykroutím! S tím inzerátem na netu před ne tak dávnem jsem si vážně naběhl!
„Ahoj Jano!“ snažil jsem se navázat zdvořilou konverzaci.
Začala ale zhurta: „Konečně tě vidím! Snažím se ti už dva týdny dovolat, ale mé hovory zjevně ignoruješ! Dnes ráno jsem se dovolala na tvou ženu na vaši pevnou linku. Tak jsem to řekla aspoň jí. Jsem těhotná a dítě je tvoje!“
Krve by se ve mně nedořezal. Vždyť jsem si dával pozor, ne? A to jako řekla mé manželce?
„Prosím tě, nemohla ses splést? To není možný za to párkrát, co jsme si spolu zaflirtovali,“ pronesu v rozpacích.
„Zaflirtovali? Myslíš, že osm měsíců se s tebou scházím a spím a že si jen tak flirtuju? Ty jsi fakt hajzl!“ její naštvaný tón hlasu ve mně zaduněl spolu s její důraznou fackou, načež s pláčem odběhla.
Promnul jsem si naražené oko a sehnul se pro své sluneční brýle. Ležely stočené s rozbitým sklíčkem v blátivé kaluži. Najednou jsem si připadal stejně, rozbitý a povalující se ve špíně. 
Vracím se domů! Lucii, Veroniku, Marii ani žádnou další ženu z netu teď vidět netoužím. Už takhle toho mám naloženo dost!





Zadání:
Vyberte si postavu a popište běžnou hodinu v jejím životě. Nevybírejte si dobu, kdy se postavě stalo něco významného (např. spáchala vraždu nebo se zamilovala). Místo toho si vyberte obyčejnou hodinu v životě člověka, kde se nic zvlášť důležitého neděje. Ale snažte se svém hrdinovi napsat co nejvíce podrobností, včetně vzpomínek nebo flashbacků, které vyprovokovala například vůně nebo zaslechnutá poznámka, písnička… (Omezením časového úseku - jedna hodina - získáte strukturu, která se nespoléhá na zápletku, ale pokud zahrnete významné detaily, můžete být příjemně překvapeni, kolik toho o postavě můžete získat.)