Jednoho dne se ale na pole přistěhoval někdo další, jménem taky křeček, příjmením divoký. Pan divoký řekl panu Obecnému ,,Slyšel jsem, že prý každý rok máš to nejkrásnější a nejplnější hnízdo na poli. Vsadím se o půl mých zimních zásob, že tento rok tě překonám. Budu mít víc zásob než ty jsi kdy nasbíral!“ pan Divoký vyzval pana Obecného, ten souhlasil ,,Kdo prohraje sázku dá půlku svých semínek tomu druhému, platí!“
A tak začala soutěž mezi Křečkem Obecným a Křečkem Divokým. Oba dva od té doby dnem i nocí sháněli zásoby po všech koutech. Pan Obecný se nehodlal vzdát své pověsti nejpilnějšího křečka na poli a sbíral a sbíral, až mu škraně praskaly. Byl natolik slepý svou pýchou, že úplně ztratil pojem o tom, kolik toho vlastně už nasháněl, a zima byla čím dál tím blíž.
Jednoho dne pan Obecný vítězoslavně zvolal ,,Už mám plnou noru zásob! I kdybys sbíral sebevíc, drahý pane Divoký, já jsem vyhrál!“ ale pan Divoký se jen usmál ,,tak uvidíme do zítřka. Dnes v noci přichází první mráz“ odpověděl a zalezl do své nory.
Pan Obecný si odfrkl, pyšný na svou horu zásob a na vyhranou sázku, chlubil se všem zvířatům na poli. Když ale slunce zapadlo a začala být opravdu zima, musel se pan Obecný vrátit domů.
Jenomže jeho nora, přetékající semínky, neměla pro samotného pana křečka už žádné místo. Křeček hrabal a hrabal, snažící se zahodit co nejvíc zásob, aby se mohl schovat do nory, ale jeho tlapky byly zimou čím dál tím ochablejší. Krátce po půlnoci, zvuk hrabání utichl.
Ráno se pan Divoký probudil a vylezl z nory, aby panu Obecnému dal slíbenou výhru. Jenže když došel k jeho noře, našel ho tam ležícího před ní. Pan Obecný v noci umrzl. Jeho soutěživost mu přinesla smutný osud. Pan Divoký položil výhru vedle něj a pomyslel si ,,kdo je tu vlastně ten, kdo vyhrál?“
Pan divoký přežil zimu a v následujících letech se stal on tím nejpilnějším křečkem na poli. Každý rok do nory Pana Obecného nosil půlku jeho semínek, jakožto vzpomínku na jejich sázku.
Ponaučení: Výhra není všechno
Pan Obecný si odfrkl, pyšný na svou horu zásob a na vyhranou sázku, chlubil se všem zvířatům na poli. Když ale slunce zapadlo a začala být opravdu zima, musel se pan Obecný vrátit domů.
Jenomže jeho nora, přetékající semínky, neměla pro samotného pana křečka už žádné místo. Křeček hrabal a hrabal, snažící se zahodit co nejvíc zásob, aby se mohl schovat do nory, ale jeho tlapky byly zimou čím dál tím ochablejší. Krátce po půlnoci, zvuk hrabání utichl.
Ráno se pan Divoký probudil a vylezl z nory, aby panu Obecnému dal slíbenou výhru. Jenže když došel k jeho noře, našel ho tam ležícího před ní. Pan Obecný v noci umrzl. Jeho soutěživost mu přinesla smutný osud. Pan Divoký položil výhru vedle něj a pomyslel si ,,kdo je tu vlastně ten, kdo vyhrál?“
Pan divoký přežil zimu a v následujících letech se stal on tím nejpilnějším křečkem na poli. Každý rok do nory Pana Obecného nosil půlku jeho semínek, jakožto vzpomínku na jejich sázku.
Ponaučení: Výhra není všechno
