"Diblík," řekla by moje babička.
"Dobrý večer," zašveholí.
"Dobrý večer."
Svléká si kožich, úzkostlivě narovná rukávy a s obřadností velekněžky ho pokládá na studený kamenný pult. Popotáhnu si ho k sobě, navyklým pohybem pátrám po poutku u límce. Zdvihám kabát z pultu. Na omak hrubý, celkem těžký. Poutko ani řetízek nemá. Nedá se nic dělat, milá dámo, tak to asi budeme muset zvládnout za límec. Od štendru mě dělí tři kroky. Věším kabát a periferně vidím, že paní nasadila výraz, jako kdyby ji bolely zuby. Bedlivě pozoruje každý můj pohyb.
"Ramínko nemáte?"
"Je mi líto, bohužel."
"Ani jedno by se nenašlo?" zkusí to znovu.
"Dobrý večer."
Svléká si kožich, úzkostlivě narovná rukávy a s obřadností velekněžky ho pokládá na studený kamenný pult. Popotáhnu si ho k sobě, navyklým pohybem pátrám po poutku u límce. Zdvihám kabát z pultu. Na omak hrubý, celkem těžký. Poutko ani řetízek nemá. Nedá se nic dělat, milá dámo, tak to asi budeme muset zvládnout za límec. Od štendru mě dělí tři kroky. Věším kabát a periferně vidím, že paní nasadila výraz, jako kdyby ji bolely zuby. Bedlivě pozoruje každý můj pohyb.
"Ramínko nemáte?"
"Je mi líto, bohužel."
"Ani jedno by se nenašlo?" zkusí to znovu.
Kdybych ji pustila do šatny, dost možná by byla schopna prošmejdit všechny budníky na batohy dole pod pultem, jestli by se tam zrovna nějaké příhodné zatoulané ramínko nenašlo. Naštěstí se dovnitř nehrne a já ji zvát nebudu. Beztak za chvíli zvoní. S nelibostí se dívá na kabát, který na ni schlíple shlíží hned z kraje věšáku.
"Nemůže ho takhle někdo ukradnout?"
Jasně, už vidím ty davy, jak se o něj perou, bleskne mi hlavou.
"Buďte bez starosti, budu mu dělat společnost celou dobu a nespustím ho z očí."
Snažím se působit mile a přátelsky. "Všechno? Pokračujte prosím po schodech dolů a přeji pěkný večer," snažím se odvést dámu i její myšlenky jinam.
"Děkuji, co vlastně hrajeme? Já ty lístky dostala, víte, takže vlastně ani nevím."
"Kabaret Kainar Kainar."
"Kabaret? To bude legrace, to já mám ráda," chichotá se jako puberťačka.
"Klasická řachanda to není, ale někteří diváci se na tenhle titul vrací opakovaně."
Nebudu jí kazit iluze, ať si na to přijde sama. Paní už ale zjevně neposlouchá vůbec a míří do přízemí.
V divadle se setmí.
O dvě hodiny později vychází ze sálu, kolíbá se mezi ostatními návštěvníky. Těžko jí vyčíst z tváře, jak na ni hra působila.
„Lišáčku můj!“ rozlehne se schodištěm, jakmile je na dohled kožichu. „Není ti nic?“
Podávám jí kabát, ani nepotřebuju číslo.
"Nemůže ho takhle někdo ukradnout?"
Jasně, už vidím ty davy, jak se o něj perou, bleskne mi hlavou.
"Buďte bez starosti, budu mu dělat společnost celou dobu a nespustím ho z očí."
Snažím se působit mile a přátelsky. "Všechno? Pokračujte prosím po schodech dolů a přeji pěkný večer," snažím se odvést dámu i její myšlenky jinam.
"Děkuji, co vlastně hrajeme? Já ty lístky dostala, víte, takže vlastně ani nevím."
"Kabaret Kainar Kainar."
"Kabaret? To bude legrace, to já mám ráda," chichotá se jako puberťačka.
"Klasická řachanda to není, ale někteří diváci se na tenhle titul vrací opakovaně."
Nebudu jí kazit iluze, ať si na to přijde sama. Paní už ale zjevně neposlouchá vůbec a míří do přízemí.
V divadle se setmí.
O dvě hodiny později vychází ze sálu, kolíbá se mezi ostatními návštěvníky. Těžko jí vyčíst z tváře, jak na ni hra působila.
„Lišáčku můj!“ rozlehne se schodištěm, jakmile je na dohled kožichu. „Není ti nic?“
Podávám jí kabát, ani nepotřebuju číslo.
