„Máte tady volno?“ ptá se mladý muž z páru.
„Ale jistě, přisedněte,“ odpovídá trochu tajemný muž. Přisednou a nenuceně se dají do hovoru.
Tono a Gabča, chtějí změnu v životě, otevřeně sdělují své pocity.
Ten večer se baví o všem možném, o muzice, cestování, marihuaně o józe. Před zavíračkou jim muž s lenonkami nabídne, že můžou u něj přespat.
Koupí si pár lahváčů a sedí v kuchyni, ukazuje jim domek. Pak řekne Tonovi: „Pojď, ukážu ti, kde budete spát.“
Na chodbě za rohem, mu zezadu do hlavy vrazí kladivo. Tono zavrávorá, upadne, je na místě mrtvý. Gabča s kuchyně slyší randál, běží a křičí: „Co se děje?“
„Nic,“ suše odsekne muž a surově ji popadne za vlasy. Vtáhne ji na dvůr do šopy, kde ji sváže a zmlátí: „Mlč za chvíli, bude řada na tobě.“
Rozdělá oheň a bezvládné tělo mladého muže vytáhne na hranici a s úsměvem se dívá, jak hoří v ohni. Když Gabče tamto dělá násadou od krompáče, opět suše sděluje. „Ještě chvíli, pak půjdeš ty.“
Jde přiložit a v tom zázračném okamžiku se jí podaří, s pudem sebezáchovy vykroutit s provazů a utéct.
Kdo měl vědět, že ten muž byl v kriminále za pětinásobné znásilnění, že stále chodil na poradenství za sexuologem, že lákal v minulosti na seznamce své oběti na kozí sýr, na jógu, vegetariánství a že umí točit keramiku na kruhu.
Pro Gabču to byl otřesný večer, zavolala policii a ve zprávách o tom mluvila jako o někom cizím, ale byla v šoku.
