Bývali jsme si kdysi blízcí a teď Ti píšu do vězení...
Mistr dal žákovi pytlík se dvěma zprávami. A říká: „Tu první zprávu přečti, až ti bude nejlépe, a tu druhou, až ti bude nejhůře.“
Žák jde do světa, potká ženu svých snů, má velkou rodinu ve své práci je úspěšný. Je čas přečíst si první zprávu. Je tam psáno: „Tyto dny přejdou.“
Život jde dál, žena mu zemře, rodina se rozpadne, podnik zkrachuje, stane se bezdomovcem. Je čas na druhou zprávu. Vytáhne a čte: „I tyto dny přejdou.“
Toto mi uvízlo v paměti. Tohle moudro jsi mi řekl po úraze, kdy jsem přežil pád pod vlak.
Naše cesty se pak rozdělily a po letech jsem se dozvěděl, že sedíš za znásilnění.
Zavzpomínám, vím, že si měl rád ženy a velký sexuální apetit a že si měl i úspěch u žen. Záviděl jsem ti.
Jak se mohlo stát, že jsi takhle dopadl?
Teď vím, že pád tehdy ještě neskončil.
Po dalších letech se dozvídám, že jsi byl v televizi, ale ne jako obdivovaná celebrita, nýbrž jako vrah v soudním procesu.
Když jsem se dozvěděl, co jsi udělal, nebyl jsem schopen chvíli mluvit.
Ptám se tě: Kdy je ten vrchol a kdy je to dno?
Kdy přejdou tvé dny bohatství a bídy, když zdá se, že tvůj pád nikdy neskončí.
Ted je čas vytáhnout tu třetí zprávu. Co je v ní napsané?
Dopis napsaný na základě předchozího příspěvku ZVRAT NA CESTĚ.
